wz
 

Skautský oddíl Velena Fanderlika

 

 

 

Mládež, nejen ta skautská, hledá své vzory a autority,

které by chtěla a mohla brát vážně, uznávat a respektovat.

Mohla a měla by je nacházet i mezi námi, členy SOVF. To však záleží především

na nás…

 

Ing. Jiří Čejka DrSc.
nový vůdce SOVF
 

 

 

   Projev nového vůdce SOVF

Skautský oddíl Velena Fanderlika zvolil na 9. sněmu konaném 9.–10. září 2005 v Pardubicích-Rybitví svého nového vůdce

Vážené a milé sestry, vážení a milí bratři, vážení hosté,
 

dovolte mi, abych Vám všem nejprve poděkoval za důvěru, kterou ve mně vkládáte, jestliže jste mě na 9. sněmu Skautského oddílu Velena Fanderlika zvolili vůdcem oddílu na příští dvouleté období. Nebude to pro mě lehký úkol, stejně jako není snadné působení Skautského oddílu Velena Fanderlika v našem českém skautském hnutí. Záleží na nás všech, zda splníme poslání, které určili našemu oddílu jeho zakladatelé.

Úvodem
Svůj inaugurační projev jsem rozdělil do dvou částí. V první části chci vyslovit několik připomínek k mezilidským vztahům mezi skauty v našem oddíle i v našem skautském hnutí – bude to podle mě nezbytná kritická sonda do vlastních řad, ve druhé části se pokusím vyjádřit některé své představy o perspektivě dalšího rozvoje a činnosti Skautského oddílu Velena Fanderlika v širších souvislostech poslání skautingu u nás i ve světě.

Slovo ke sněmům SOVF
Nejprve několik slov k našim sněmům. Sněmy SOVF nemohou mít jen společenský charakter s nostalgickým vzpomínáním na minulost a pláčem nad tím, že jsme staří a že už všechno máme za sebou a nic už nemůžeme, nezmůžeme a nedokážeme a že nám nezbývá nic jiného než vzpomínat. Nebo nám jde jen a jen o formální a obsahově prázdná každoroční setkání? Převažující náplní programu každého sněmu SOVF musí být poctivé zhodnocení současného stavu a vymezení dalších úkolů v současné složité situaci našeho skautského hnutí a naší společnosti. Musíme mít stále na paměti, že nás naše skautské hnutí potřebuje.


Vůdce ELŠ bratr Neptun říká „skautský sněm, ať už se jedná o jakoukoliv úroveň, bývá, nebo alespoň by měl být, také příležitostí, abychom se zastavili a kriticky zhodnotili dosavadní společný ušlý kus cesty. Je to příležitost ocenit a vyzdvihnout všechno to dobré, co se podařilo a naopak, pojmenovat chyby a vyvodit z nich poučení do budoucnosti. Jaké tedy bylo v tomto smyslu uplynulé období skautské práce, skautského života“ v našem SOVF a v našich družinách, dodávám já. „Pokud si někdo odpoví bezvýhradně kladně, pak klidně může odejít rovnou do skautského nebe, protože nepatří mezi nás, hříšníky. Na druhou stranu myslím, že vědomí naší nedostatečnosti a prožívaných neúspěchů by nás nemělo otrávit, ale vyprovokovat k přehodnocení našich postojů a k tvrdé práci především na sobě samých“. Tolik bratr Neptun. Jeho výstižná slova stojí za zamyšlení.

Kritická sonda do vlastních řad a „Zlaté pravidlo chování“
Základní principy skautingu, skautský zákon a slib, povinnost – odpovědnost – kázeň a služba skautskému hnutí a našim bližním, to je báze skautského života nás oldskautů a oldskautek. Zřekneme-li se těchto principů, které jsme jako členové SOVF doplnili o aktivní působení v oblasti odhalování zločinů komunismu a výchovu mladé nejen skautské generace k odporu k jakékoliv, tedy nejen komunistické totalitě, pak se jen mohu zeptat, zda by mělo smysl, aby SOVF dál existoval jen jako stolní společnost a nic víc a nic méně.


Nedávno jsem napsal krátkou úvahu o „Zlatém pravidlu chování a skautské výchově“, která byla uveřejněna v červnovém čísle časopisu „Na dobré stopě“. Toto pravidlo, které respektovali již řečtí filozofové, které najdeme v Bibli, a které převzala většina křesťanských i ostatních církví, v podstatě říká „nečiň druhým, co nechceš, aby druzí činili tobě“. V našem českém skautském hnutí není toto pravidlo příliš známé, bohužel. Světové skautské hnutí jeho znalost, respektování a dodržování považuje za naprosto samozřejmé a ve značném rozsahu o ně opírá svůj výchovný program.


Když se tak rozhlížím kolem sebe na různých setkáních skautů a skautek všech generací, občas pozoruji různé slovní střety mezi některými bratry. Respektuji právo každého z nás na vlastní názor, ale tyto střety někdy přecházejí do osobních útoků, které jsou v rozporu s obecnými principy slušnosti, o skautských ani nemluvě. Někteří z nás se studeně, komisně a neskautsky chovají k nemocným bratřím.


Mládež, nejen ta skautská, hledá své vzory a autority, které by chtěla a mohla brát vážně, uznávat a respektovat. Mohla a měla by je nacházet i mezi námi, členy SOVF. To však záleží především na nás, jsme-li schopni chovat se a vždy jednat jako skauti a být připraveni se takovými vzory stát. Splníme-li tuto podmínku, máme šanci. Nebudeme-li se ani sami k sobě a mezi sebou chovat jako skauti, současná mladá skautská generace to vycítí a zatratí nás, a my nesplníme své poslání služby hnutí a společnosti. Některé rozpory v našich slovech a činech jsou patrné na první pohled. A naši mladí skauti jsou mnohem vnímavější a všímavější než jsme ochotni sami sobě připustit. Nemůžeme se proto divit lecčemu z toho, co se dnes v naší společnosti a mezi mladými skauty děje, a co se nám nelíbí. I my na tom máme svůj podíl viny.


Prohlašujeme o sobě, že skauting se stal smyslem našeho života, ale jsme vždy schopni i sami před sebou s čistým svědomím obhájit, jak neskautsky se někdy chováme navzájem? Takové jednání je zcela vzdáleno tomu dnes na celém světě ve skautském hnutí respektovanému Zlatému pravidlu chování a samozřejmě i druhému ze tří Základních principů skautingu, tj. povinnosti k ostatním, povinnosti k bližním. Nemůžeme se přece skrývat za ušlechtilé principy a ideály skautingu a současně jednat v rozporu s nimi. Moje životní zkušenost říká, že ne každý stisk levice byl a je míněn upřímně.
Proto nás všechny prosím, vraťme skautingu jeho lidskost, pokoru, vzájemný respekt a lásku k bližním, jak to vyžadují Základní principy skautingu a z nich vyplývající skautský slib a skautský zákon! Mnoho času nám nezbývá. Využijme ho k tomu, abychom byli opravdovými a nikoliv jen formálně registrovanými skauty, abychom až do svých posledních chvil na sobě pracovali, jak nám to ukládá třetí ze Základních principů, a aby si mohla současná i budoucí mladá skautská generace i mezi námi vyhledávat své vzory. Jen tak se někteří z nás mohou stát pro ni uznávanou a respektovanou autoritou.


„Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili“ (publikováno jako dovětek k úvaze „Interview s Bohem“, uveřejněné v Týdeníku Rozhlas v roce 2004).



Skauting je otevřen všem, ale…. a „kulturní“ marxismus
Všichni známe prohlášení, že „skauting je otevřen všem, kdo přijmou za své jeho základní principy, slib a zákon, a budou schopni a ochotni žít v souladu s nimi po celý svůj život“. Stále se zamýšlím nad podstatou tohoto víc než složitého a současně zcela zásadního a značně bolestného problému i ve vztahu k současným paradoxům ve skautském hnutí.


Šedesát let po skončení druhé světové války a zhruba patnáct let po pádu komunistických totalit kulturní marxismus úspěšně kvete a marxističtí levicoví intelektuálové u nás i ve světě jásají nad tím, kam lidstvo spěje a jak se jim samým naplňují jejich záměry. Západoevropská liberální intelektuální levice vede od šedesátých let minulého století na řadě vysokých škol studenty k nenávisti a odporu vůči všemu západnímu, proti civilizaci a kultuře západního typu. Cílem kulturního marxismu je zničit současnou kulturu, morální a etické principy lidství a lidskosti, definitivně odtrhnout lidstvo od víry v Boha, a otevřít tak cestu k nové totalitě bez oněch forem násilí a revolucí, které hlásal klasický marxismus. Zamysleme se nad tím, jak k tomu přispívají a jsou zneužívány současná konzumní společnost, sdělovací prostředky všeho druhu, některé ekologické aktivity, drogy, a specifické působení různých hudebních a jiných prostředků na současnou mládež. O zločinech fašismu, nacismu a komunismu se postupně přestává mluvit a nastupující generaci nezajímají. Ta má své nové modly.

 
Nedivme se, prosím, že se v takové atmosféře současnému kulturnímu marxismu daří nejen v západní Evropě, a mládež celého světa je zmatená a snadno zneužitelná „pro další budoucí lepší světlé zítřky“. Absurdnost současnosti by nás skauty a nás, členy SOVF zvlášť, měla vést a přímo nutit k tomu, abychom ještě usilovněji působili na naše bližní a zejména na naši mladou skautskou generaci a ukázali, jaká rizika lidstvu hrozí. Všechny ty konflikty současnosti a ekonomicky, nábožensky a politicky podporované teroristické aktivity ohrožují nejen svobodu a demokracii, ale vůbec život na naší planetě. Poslání skautského hnutí v této složité situaci je jednoznačně a nepochybně v podstatě nezastupitelné, i když i skauti na celém světě hledají ke spolupráci partnerské organizace usilující o lepšího člověka v lepším světě.

Ke koncepci další činnosti SOVF
Pokusím se ukázat, jak bychom podle představ mých i dalších bratří a sester měli postupovat v budoucnu v našem SOVF. Přes ona zmíněná zklamání a dlouhý život v totalitách, z něhož mnozí z nás část strávili v kriminále, jsme všichni nebo aspoň většina z nás prožili a prožíváme mezi skauty nejkrásnější chvíle našeho života. Naše skautské hnutí od nás očekává, že mu vrátíme, co nám darovalo. Naplnit tuto naši povinnost a naše poslání můžeme jedině tehdy, přijme-li nás a pochopí-li nás naše současná mladá skautská generace. Dovoluji si předložit k úvaze soubor deset bodů, který jistě zdaleka není úplný, nicméně který by mohl být chápán jako návrh koncepce další činnosti SOVF. Některé z těchto bodů rozvedu podrobněji:


(1) Skauti a mezilidské vztahy - je třeba, abychom své vzájemné vztahy v rámci SOVF stejně tak jako k ostatním skautům, skautkám a veřejnosti trvale vytvářeli podle Základních principů skautingu, skautského zákona a slibu a v souladu se Zlatým pravidlem chování „nečiň druhým, co nechceš aby oni činili tobě“. Je třeba při všech příležitostech naplňovat poslání skautského hnutí, vycházející z duchovní podstaty skautingu, zejména ve vztahu k mladé generaci, a služby hnutí a bližním.


(2) Spolupráce s ostatními českými skautskými organizacemi a duchovní a morální podpora jejich aktivit - jako členové SOVF a dalších našich skautských organizací jsme povinováni využít všech možností a příležitostí k tomu, abychom trvale rozvíjeli a podporovali činnost všech skautských organizací působících na území České republiky včetně organizací, které jsou sdruženy v Asociaci skautských organizací České republiky. Hledejme i cesty k navázání popřípadě prohloubení kontaktů se skautskými organizacemi v zahraničí!

 
(3) Výchovné působení členů SOVF v českém skautském hnutí – ohrožení společnosti „kulturním“ marxismem - v souladu se základním posláním SOVF, pro které především byl tento oddíl v podstatě založen, musíme podporovat a sami se aktivně podílet podle svých možností a své skautské kvalifikace na všech činnostech výchovných – přednáškových i praktických – v rámci Lesních škol, Lesních kursů a ostatních skautských a veřejných aktivit, směřujících k výkladu a vysvětlování zhoubného působení nacistické a komunistické totality v historických i současných souvislostech a k odhalování a k potlačení všech znovu se formujících seskupení totalitárního a teroristického charakteru, jejichž výsledkem může být potlačení lidských svobod a zánik demokratického systému v České republice i jinde ve světě. Poslání SOVF je v tomto směru jedinečné a nezastupitelné zejména proto, že takové hrozby mohou v podstatě ve skryté formě působit i v rámci českého skautského hnutí. Prožili jsme dlouhá léta v komunistické totalitě, která vycházela z marxismu-leninismu, učení o revoluci, třídním boji a násilí. Věřme, že toto období je již za námi, ale upřeme svou pozornost na „kulturní marxismus“, který v současné době postupně ovládá svět a hrozí státi se novou totalitou.


V předmluvě Michala Janaty k českého vydání knihy Patricka J. Buchanana „Smrt Západu“, která u nás vyšla v roce 2004 v nakladatelství Mladá fronta, čteme:


„Když ti chytřejší marxisté poznali, že klasickými prostředky marxismu, tedy násilným zvratem, nedosáhnou svého cíle, rozhodli se, že Západ podvrátí zevnitř, tím, že zničí jeho kulturu. Kulturní marxismus (…) slaví své duchovní hody a veliká společenská vítězství… Ve jménu odmítání autority došlo v současnosti k příklonům k novým autoritám, jež projevují vysokou netoleranci k těm, kdo s nimi nesdílejí despekt k tradici. V tomto pohrdání tradicí tkví onen rys marxismu, jenž byl hybnou silou všech totalitních hnutí minulého století. Noví marxisté se sice ke svému učiteli nehlásí, ale jsou o to více jeho žáky, oč méně si to uvědomují“.


V komentáři Zdeňka Šváchy, vysílaném Českým rozhlasem letos 6 3. srpna a otištěném v 33. čísle Týdeníku Rozhlas, se píše „V postkřesťanské Evropě máme dva zdroje určující legitimitu a morální hodnoty toho kterého jednání. Jsou to společenskovědní univerzity a sdělovací prostředky. Někdy v průběhu šedesátých let se západní univerzity pod vlivem módního kulturního marxismu proměnily v levicové revoluční syndikáty. Tento stav se dodnes nijak nezměnil a spíše sílí. Hlavní náplní studia je zdrcující kritika západní společnosti a jejích hodnot, která má málo společného s vědeckým dokazováním. Studenti takových škol jsou úspěšní přímo úměrně nenávisti, kterou si vůči rodné kultuře během studia osvojili. Velké množství absolventů těchto kurzů v pokání si nachází práci v médiích a příbuzných oborech. Aktivně pokračují v sebemrskání a hledají pro ně nové cesty. Podpora libovolné násilné demonstrace či pseudokulturní akce má v tomto schématu pevné místo“.
Buchanan ve své knize osvětluje „Důsledkem kulturní revoluce jsou nové elity, které se zmocnily institucí, které formují a zprostředkovávají ideje, názory, přesvědčení a hodnoty – televizní stanice, umění, zábava, vzdělání –a vytváří nový lid. Nejen etnicky a rasově, ale i kulturně a mravně již nadále nejsme oním lidem nebo „národem před Bohem“. (…) Marxisté musejí spolupracovat s pokrokáři, aby se zmocnili institucí, které utvářejí duše mladých lidí: škol, vysokých škol, filmu, hudby, humanitních věd a nových masových médií, rádia a televize, které bez cenzury vstupují do každého domova. Až se sjednocená levice zmocní kulturních institucí, může začít s dechristianizací tedy s odkřesťanštěním Západu. Až se toto za několik generací uskuteční, Západ už nadále nebude Západem, ale naprosto jinou civilizací, a po ovládnutí kultury bude nevyhnutelně následovat ovládnutí státu“.


Zamysleme se, prosím, nad tím, jak se tato skutečnost dotýká naší společnosti a našeho v roce 1989 obnoveného a těžce zkoušeného skautského hnutí a na co dlouhodobě upozorňují některé naše významné skautské osobnosti. Pochopme, oč tu běží, jaké jsou šance těch druhých, a jaké povinnosti nám z toho vyplývají. Aniž si to totiž dobře uvědomujeme, po dlouhém období studené války teď následuje zřejmě neméně dlouhé období války kulturní, která nejvíce zasáhne a v podstatě již dnes zasahuje nastupující mladou generaci. Jde o nebezpečí a hrozbu, které většina lidstva zatím ani nevnímá, a které v těchto souvislostech ohrožují náš i světový skauting a v podstatě celou lidskou společnost. Některé další podrobnosti najdete na webové stránce ČINu, http://www.cin-centrum.cz/zapisnik1_243.htm v příspěvku Josefa Přecha „Soumrak víry – konec jedné civilizace“.


(4) SOVF a jeho členská základna - členská základna SOVF neustále klesá. Příčiny jsou nám všem dobře známy. Pokud náš sněm nenavrhne uspokojující definitivní postup jak omladit náš oddíl, pokusme se během příštího dvouletého období vypracovat rozumné a smysluplné řešení, na němž by se jednotliví členové a družiny svými návrhy a doporučeními podíleli. K tomu by měly přispět i doplňky a úpravy stanov SOVF. Podklady připravil pro tento sněm bratr Owigo. Několik účastníků sněmu rovněž připravilo své příspěvky. Diskuse na toto téma na našem sněmu probíhá. Není možné, abychom dnes o tom na sněmu promluvili a pak to zase nechali další rok dva v klidu, jako se stalo již několikrát. Jde přece o další existenci SOVF. Pokud nepřijme náš sněm řešení, měl by se tento úkol stát jedním ze zásadních bodů našeho sněmového usnesení.


(5) Dokumentační tým SOVF - tým SOVF ve složení Orel, Owigo, Pedro, Kim a Tom-Set studují příslušné archivy a dokumentují historii českého a československého skautingu se speciálním zřetelem na jeho odpor vůči komunistické totalitě, a systematickému tažení KSČ a StB proti skautům. Spolupracují v těchto souvislostech i s ÚDV, KPV ČR, a dalšími institucemi. Společně s ČINem, sdružením pro šíření myšlenek skautingu a ochrany přírody, publikují získané informace ve formě sborníků. Dosud vyšly tři svazky. Jak mi sdělil bratr Owigo, pro mimořádný zájem připravil bratr Tom-Set druhé přepracované vydání prvního a druhého svazku v omezeném počtu výtisků. O letošních letních prázdninách vychází ve spolupráci s ÚDV čtvrtý svazek, věnovaný bratru dr. Karlu Průchovi. Všechny tyto svazky jsou na tomto sněmu nabídnuty účastníkům. Pátým svazkem bude studie věnovaná známé rozporuplné osobnosti, Pavlu Křivském, zakladateli proslulého a dodnes aktivního Kruhu. SOVF musí i v budoucnu aktivity týmu SOVF podporovat a dle možnosti přispívat nejen k jejich hmotnému zajištění, ale také k získávání dokumentačních a dokladových materiálů. Náš oddíl musí této skupině za jejich činnost poděkovat. Dokumentační tým navazuje na mimořádně kvalitní historické dokumenty zpracované děčínským Kayem.


(6) Životní zkušenosti skautů-muklů a skautů persekvovaných komunistickou totalitou - jako členové SOVF musíme urychleně předávat své skautské poselství, vycházející ze složitých životních situací muklů a lidí persekvovaných komunistickým totalitárním režimem, mladé skautské generaci dříve než odejdeme na věčnost. Je to naše povinnost a poslání ve vztahu ke skautskému hnutí i naší demokratické společnosti. Nemůžeme nacházet své skautské vnitřní uspokojení v tom, že se budeme věnovat jen různým administrativním a podobným pracím někde ve střediscích i jinde jen proto, že takovou činnost ti mladí nechtějí vykonávat, a ustupovat od výchovného působení ve skautském hnutí, které je mnohem důležitější a potřebnější.


(7) 10. sněm SOVF v roce 2006 - v roce 2006 se bude konat jubilejní 10. sněm SOVF. Je třeba, aby byl zajištěn ve všech směrech co nejlépe. Navrhuji, aby se 10. sněm SOVF konal již podruhé v historii našeho oddílu v Roudnici n. L.


(8) Almanach „SOVF – svědomí českého skautského hnutí“ - pokusme se v družinách zpracovat podle předem dohodnutého schéma stručné a výstižné historické zprávy a informace o své činnosti od založení SOVF včetně několika vybraných fotografií, informací o členské základně družiny atp. V případě přijetí tohoto návrhu vedení oddílu ustaví tým, který nejprve vypracuje základní schéma a všechny podklady získané od družin, a určení členové připraví některé další nezbytné historické a další doklady a informace za celý oddíl. Bude tak možné připravit rukopis Almanachu „SOVF – svědomí českého skautského hnutí“ a pokusit se o jeho publikování např. ve spolupráci s ČINem, sdružením pro šíření myšlenek skautingu a ochrany přírody. Uvědomuji si finanční problémy spojené s úhradou nákladů na vydání almanachu. Jsem však toho názoru, že je třeba rukopis almanachu připravit, dokud ještě jsme duševně i tělesně schopni tak učinit.

 
(9) Bankovní účet SOVF - protože tíha hlavních aktivit SOVF spočívá na pražské družině, navrhuji, aby byl v Praze zřízen samostatný účet SOVF ve vhodné bance, a byl zrušen dosud fungující příslušný podúčet v Brně, původně chápaný jako určité provizorium, a tento podúčet byl převeden do Prahy. Byl jsem informován bratrem Malinkou, že brněnský podúčet byl již zrušen.


(10) Otevřenost skautingu všem a problémy s tím spojené - vrátím se ještě k již vyslovenému „Skauting je otevřen všem, kteří přijmou jeho Základní principy, slib a zákon, ale…“, což bezprostředně souvisí také s výše podrobně diskutovaným třetím bodem. Občas se spíše jen náhodou a zcela výjimečně dostanu k některým z polistopadových písemných projevů a dopisů skautů-komunistů a skautů-agentů StB. Snaží se v nich dokázat, že jen oni mají pravdu, zatímco ti ostatní skauti, kteří respektovali a nezradili svůj skautský slib a zákon, se ve svých kritických postojích k nim a v soudech o nich mýlí a křivdí jim. Radí mladé skautské generaci, co má dělat a jaký postoj má zaujmout k těm, kteří s nimi nesouhlasí a nahlas upozorňují na jejich lidské a skautské selhání. Nás pak při každé pro ně vhodné příležitosti obviňují ze lži a pomýlenosti. Je bohužel dost mladých skautů a skautek, kteří je vnímají pozitivně a pro které jsou nezpochybnitelnou autoritou. Využijme proto každé příležitosti k tomu, abychom před jejich projevy a působením mladou skautskou generaci varovali a kvalifikovaně a věcně na úrovni jí ukázali, jak opatrně a kriticky je třeba k takovým projevům přistupovat a jaké nebezpečí mohou představovat. Zdůrazňuji tu věcnost a kvalifikovanost těchto kritických postojů k nim. Není možné jen konstatovat, že s nimi a jejich názory nebylo v minulosti a není dodnes něco v pořádku. Ty naše kritické postoje a naše výhrady ke všemu, co dělají a hlásají, musí být skutečně kvalifikované, protože jinak nemáme proti nim šanci. Vysoká společenská i skautská odbornost, za které často skrývali své působení za komunistické totality a pokračují v tom i v současnosti, zastírá fakt, že se ve skutečnosti ideově se skautingem rozešli a lidsky i morálně ztratili právo býti skauty, protože svým členstvím v KSČ či spoluprací s totalitární tajnou policií StB porušili skautský slib a skautský zákon, i když se oni sami nikomu neomluvili, a ani skautské hnutí jako takové se s tím dodnes nedokázalo vyrovnat. Mám stále vážné pochybnosti o tom, zda vůbec někdy svůj skautský slib brali vážně a hledali v něm smysl a naplnění svého života. Pokud ano, pak by se totiž nikdy nemohli stát členy KSČ nebo agenty StB. To všechno však oni nikdy nepřiznají a neuznají. Naopak, sami sebe považují za ty nejpovolanější, nejvhodnější a nejschopnější pro výchovu mladých skautských vůdců a vůdkyň, roverů a rangers. Podle názorů našich skautských osobností skautských souvislostí znalých naopak rafinovaným způsobem, který je blízký „kulturnímu marxismu“, trvale ohrožují naše skautské hnutí a ve své podstatě ohrožují celou naši společnost. Zároveň představují jeden z obtížně řešitelných a dodnes v podstatě nedořešených problémů světového skautského hnutí.

 
Stále si kladu otázku, jak lze zajistit, aby ti skautští vůdcové a činovníci, kteří ve svém nitru a osobním životě představují, zastávají a samozřejmě projevují někdy nahlas jindy jen skrytě svou ideologickou a politickou orientaci, která je v rozporu se Základními principy skautingu, ve skautském hnutí a ve výchově mládeže působili shodně v souladu s těmito Základními principy, skautským slibem a zákonem a neuplatňovali v tomto svém výchovném působení svou „osobní ideologii či filozofii a svou politickou orientaci“? A stále marně na tuto otázku hledám odpověď. Nevěřím totiž, že něco podobného je v plném rozsahu vůbec možné. Každý je svou vnitřní „filozofíí“ zasažen a nikdo se jí nedokáže ubránit. Zatím mě o tom, že se mýlím, nikdy nikdo nikde nijak ničím nedokázal přesvědčit. Dokladů o tom, že mám pravdu, máme přehršel nejen v našem skautingu, ale i v jiných národních skautských organizacích ve světě, například na Slovensku. Ideová a ideologická schizofrenie není lékem pro budoucnost ani skautského hnutí ani všeho lidstva. Nemo potest digne dominis servire duobus – Dvěma pánům nelze sloužit (Nový zákon, Matouš 6,24). Rozhlédněte se po našem skautingu a uvědomíte si tuto smutnou minulost i současnost tolik pronásledovaného a mnohými dodnes nenáviděného našeho českého skautského hnutí. Při hlubší úvaze dojdete k názoru, že tím vším totiž procházelo naše skautské hnutí po celou dobu své existence a dosud nenašlo smysluplné řešení, pokud ho vůbec hledalo.


Skautské hnutí svým činovníkům a vůdcům oddílů musí důvěřovat, protože mu nic jiného nezbývá. A oni – všichni tito činovníci a vůdcové - mají ve svých rukou moc, kterou mohou zneužít při svém výchovném působení na mládež a využít ve svůj osobní, ideologický či jiný demokracii na hony vzdálený prospěch ke škodě mládeže a společnosti jako takové. Také o tom je dostatek důkazů v celé historii našeho skautského hnutí, jeho současnost nevyjímaje. Tkví v tom možná jedna z příčin opakujících se vnitřních krizí ve skautském hnutí. Nevím, jak se tohoto prokletí zbavit. Skautské hnutí zatím dělá v těchto souvislostech spíše jen mrtvého brouka, aniž by se o smysluplné řešení pokusilo nebo ho aspoň hledalo. Jen pro ilustraci uvádím bez dalšího komentáře: když byla jednomu oldskautovi, členu obou našich čestných oddílů, nabídnuta k přečtení jedna moje úvaha, reagoval s odporem zcela jednoznačně „pokud se tam zase píše o Bohu, nemám zájem, nebudu a nechci to ani číst“.

Závěrem
Pokusil jsem se v tomto svém projevu předložit Vám k zamyšlení soubor problémů, které se hluboce dotýkají našeho skautského hnutí, nad kterými se zamýšlím a které mě trápí, a kterými by se, podle mého názoru, měl náš Skautský oddíl Velena Fanderlika dnes i v nejbližší době zabývat. Nemůžeme upadat do jakéhosi zdánlivého sebeuspokojení, protože je mnoho úkolů, které jako skauti a jako členové SOVF musíme plnit, dokud máme ještě čas a sílu k takové činnosti. Nevzdávejme se, protože by nám to příští skautské generace neodpustily. Zůstaňme svému a našemu skautství a poslání našeho Skautského oddílu Velena Fanderlika věrni a jednejme vždy a za všech okolností v souladu se Základními principy skautingu až do našich posledních dní!


Na závěr dodávám, že všichni jsme chybující a omylní. I já se mohu mýlit a jistě budou mezi námi tací, kteří s názory, které jsem vyslovil, nebudou souhlasit, a budou k nim mít své výhrady. Mají samozřejmě na něco takového plné právo. S vědomím tohoto rizika jsem se snažil svou dnešní úvahu napsat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí i za cenu, že někým budu možná prohlášen za „kacíře“.

 
Ještě o jedno bych chtěl na závěr poprosit. Snažme se oprostit se od jakékoliv povrchnosti, nepřesnosti, omylů a chyb, nejen v našem osobním životě, ale i v souvislosti se skautingem a se vším, co konáme v rámci svých skautských aktivit a ve prospěch skautského hnutí. Často se v našich skautských projevech a písemných prohlášeních setkáváme s povrchními hodnoceními a názory, chybami a nepřesnostmi historickými, ideovými, metodickými, které pak vrhají nedobrý dojem na celé hnutí. Nejsme to samozřejmě jen my, členové SOVF, kteří se jich dopouštějí. Celé skautské hnutí je pak napadáno kritiky vnitřními i vnějšími a někdy i právem. Chraňme náš skauting před duchovním a duševním primitivismem! Skromnost, pokora a respekt k bližním a veškeré přírodě nechť provází všechny naše příští kroky! Skauting vždy působil „proti proudu“. Ze svých principů nikdy nesmí slevit a ustoupit. Ztratil by smysl své existence a svého poslání.

Ing. Jiří Čejka DrSc. - Péguy v Roudnici n.L., 9. září 2005