wz
 

Skautský oddíl Velena Fanderlika

 

 

 

…náš oddíl může nosit Velenovo jméno ve svém názvu. Velmi si toho vážíme. Učiníme vše, abychom nikdy neselhali ve svém skautství  a ve specifickém protitotalitním protikomunistickém poslání…

 

Ing. Jiří Čejka DrSc.

vůdce SOVF

 

 

   Projev vůdce SOVF

Projev vůdce Skautského oddílu Velena Fanderlika který byl přečten 4. února 2006 na slavnostním shromáždění u pamětní desky Velena Fanderlika na Šilingrově náměstí v Brně.

 

Vážení hosté, sestry a bratři!

Každoročně si s úctou a pohnutím tímto slavnostním shromážděním u pamětní desky bratra Velena Fanderlika připomínáme Velenův život, jeho působení v českém, československém i světovém skautingu a jeho zásluhy o rozvoj skautingu v naší republice a v československém exilu především za mnoho let trvající komunistické totality.

V minulém roce uplynulo dvacet let od Velenovy smrti. Zastupitelstvo města Brna na svém 30. zasedání dne 6. prosince 2005 udělilo JUDr. Velenu Fanderlikovi čestné občanství města Brna in memoriam. V příštím roce budeme připomínat stoleté výročí Velenova narození a rovněž první století od konání experimentálního tábora, který v roce 1907 uspořádal Zakladatel skautingu Baden-Powell pro dvacet chlapců na ostrově Brownsea a který je skautskými historiky považován za počátek světového skautského hnutí.

Rodina Fanderliků sehrála významnou roli v našem skautském hnutí. Byli to manželé Alžběta a Vladimír Fanderlíkovi, a jejich synové, Velen a o dva roky starší Milota.

O Velenově životě se toho napsalo již dost, takže základní informace o něm možno považovat za obecně známé. Proto bych se chtěl především zaměřit na některé jeho názory na skauting a na myšlenky, ve které věřil, které vyznával a které ve své skautské praxi uplatňoval. Netřeba jistě připomínat, že Velen je jednou z nejvýznamnějších osobností našeho skautingu. Pochopení jeho názorů a skautských postojů může být proto i dnes poučením jak pro oldskauty, tak pro nastupující mladou skautskou generaci.

V naší skautské literatuře je jako jeden z předchůdců skautingu uváděn Jan Amos Komenský. Liberecký bratr Sekula publikoval v devadesátých letech minulého století zajímavou úvahu, ve které uvádí, že Zakladatel světového skautingu Baden-Powell dobře znal Komenského dílo, jehož překlady do angličtiny mu poskytl František hrabě Lützow. Historici světového skautingu ani sám B-P tuto skutečnost nikde neuvádějí. Příčinou byla obava, aby se tím ve složité postviktoriánské době neublížilo rozvoji skautingu v samotné Anglii. Velen Fanderlik publikoval v roce 1971 pozoruhodnou studii „Ideály Komenského ve skautské výchově“.

Velen v této úvaze rozebírá Komenského pedagogické dílo a porovnává je s myšlenkami a publikacemi B-P. Podobnost či dokonce shoda je víc než zajímavá a zcela evidentně nikoliv náhodná. Na závěr Velen píše „A je proto snad na čase se zamyslit letos, v jubilejním roce Komenského (je míněn rok 1970, kdy uplynulo tři sta let od smrti Komenského), jak mnoho z něho zůstalo svěžím, moderním a jak mnoho z jeho myšlenek převzal skauting, stále nejmodernější methoda výchovy a kde můžeme najít i dnes v Komenského učení řešení našich dnešních problémů“.

Často se diskutuje o Svojsíkovi a jeho skautském slibu, který byl údajně schválen samotným B-P na první nebo druhé světové skautské konferenci, které se konaly v roce 1920 a 1922. Dodnes tato informace nebyla potvrzena. Z reportu WOSM z roku 2001 „Scouting and Spiritual Development“ vyplývá, že se o něčem podobném v roce 1922 při zakládání světové skautské organizace vůbec nejednalo a stačilo jen prohlášení účastníků, že v jejich zemi je skauting organizován v souladu s principy B-P, i když to v několika případech nebylo zcela jednoznačné. Teprve následující roky přinesly pečlivější „kontrolu“ dalších uchazečů o členství, zatímco účastníci konference v roce 1922 byli považováni za zakládající členy a leccos zřejmě zůstalo dlouhodobě nedořešeno.

Velen v roce 1948 píše „Abychom dokonale pochopili proč vznikly mezi anglickým a českým pojetím rozdíly skautingu, musíme také uvážit, že skauting u nás vzniká již v r. 1910 a 1911, tedy dříve nežli i v samé Anglii nabyl definitivních forem….. Po stránce ideové není valného rozdílu. Svojsík přejímal ideu skautskou tak, jak ji B-P rozuměl. Přece však na první pohled se jeví značný rozdíl v několika bodech. Za rakouského režimu stál Svojsík před problémem vlastenectví. Převzít formulku slibu, kde slibuje skaut věrnost Bohu a králi, jak je tomu v Anglii, pochopitelně bylo nepřijatelné. Hledal formulku, která by znamenala věrnost užší vlasti, aniž narazila na odpor úřadů. Podařilo se mu tehdy formulovat slib - budu věrným ideálům své duše…- Chápeme ovšem, že podstata věci byla stejná a že tato odchylka byla jen cestou z nouze, aby se věrnost nevztahovala na tehdejší „širší vlast“ nýbrž na naši zemi….

Druhým problémem byl závazek povinnosti k Bohu ….Tehdejší kulturně politická situace a heslo „Pryč od Říma“, jakož i silné hnutí mezi českou inteligencí proto všemu církevně náboženskému nepřipouštělo převzít anglický slib….…“

Svojsík spolu se svým bratrem – knězem věřili, že si český skauting najde duchovní podklad pro skautskou mravouku i jinde, nežli v jednoznačném vyjádření stanoviska náboženského kterékoliv církve. Velen soudí, že „snad právě proto byl skauting u nás od počátku daleko sentimentálnější a naplněn více čímsi duchovním než anglický. B-P vložil svoji prostou morálku každodenního dobrého skutku do skautské soustavy, aniž potřeboval jakékoliv jiné nadstavby. Stavělť na všeobecných zásadách křesťanství. Náš skauting naprosto nenáboženský musil pro svoji morálku hledat oporu v citovém životě dospívající mládeže.“

Ve svých „Táborových epištolách“ Velen píše „Dnešní výchova převzala prvky skautské, ale tajemství úspěchu je v jejich celkové soustavě a kombinaci. Vynechá-li se jedna složka z receptu na lék, změní se v jed.“

„Skautský program byl postupně „vykraden“ a cokoliv bylo na něm atraktivního se dostalo do školních osnov, jiných organisací mládeže a také rodiče s dětmi dnes táboří a chodí do přírody, aniž jim dají onu romantiku a volnost k samostatnému jednání, kterou mládež potřebuje“.

Na jiném místě téže publikace můžeme číst „Když dva dělají totéž jen trochu rozdílně, je to stále ještě totéž. Držme se hlavních zásad, ale nerajtujme na podrobnostech. A hlavně nepalme kacíře a nevylučujme úchylkáře. Nevnucujme svou samospasitelnou zásadu každému, protože máme nějakou funkci, posici nebo vliv. Uniformita je krásná věc, ale jen na pohled a pak uniforma nepadne každému. Jen tomu průměrnému….

A mezi námi skauty-exulanty budiž tím jednotným prvkem skautský zákon a hlavně jeho čtvrtý bod. Skautské bratrství a víra v člověka dobré vůle. A jen tato víra nás uzdraví a dá vyrůst dobrým lidem a lepším skautům…. Je na nás skautech, abychom si uvědomili smysl našeho skautského zákona, hlavně třetího, pomáhat bližnímu; čtvrtého, býti bratrem a přítelem; šestého, ochráncem přírody a předně a hlavně osmého, neživit zášť a nenávist. Budeme příkladem, i když je nás ještě málo a věříme, že ten zástup lidé dobré vůle poroste….My skautští vychovatelé jsme často zapomínali, že vychováváme pro život a že si nehrajeme na něj. Skauting je hra na život, ale ta je životem pro naši mládež….

Světová skautská organisace je dnes více spolkem nežli hnutím. Stará generace zakladatelů již vymřela a mladší chápe poslání skautingu pochopitelně jinak. V posledním desítiletí, nebo snad od druhé světové války se hodnotil význam skautských národních organisací i světového skautingu spíše podle počtu členů, nežli podle kvality. To je všude a ve všech spolcích. A skautská organisace se musí zase stát více hnutím, které má nejen opodstatnění ve své existenci, ale předně ve svém poslání. Stejně jako Faust nevěřím, že se svět může celý obrátit k lepšímu, ale alespoň někdo půjde tou cestou“.

Když píše Velen o Gilwell Parku, čteme „Ani v Anglii není skauting všude stejný. Gilwell Park měl za úkol být jakýmsi standardním měřítkem, které by se mohlo přirovnávat stále k novým methodám a zaručit, že základní myšlenky skautské se časem neuchýlí úplně od původního vzoru. Leč i tam je vidět, že si nový život žádá nových method a že leccos, co bylo sensačně nové v Anglii v r. 1908, když psal B-P svůj „Scouting for Boys“, již je nezajímavé, zastaralé a překonané.“

Místo opakování známých biografických dat jsem vybral některé z Velenových myšlenek, abych jimi charakterizoval Velenův obdivný a zároveň kritický vztah ke skautingu. Tyto myšlenky byly vysloveny v letech 1948 až 1980. Zamyslíte-li se nad nimi, uvědomíte se, že jsou aktuální i dnes, že neztratily nic na svém významu, a že se Velen dokázal po celý svůj život velmi dobře orientovat ve veškerém dění ve skautském hnutí a v lidské společnosti. Právem proto Velena považujeme za jednu z nejvýznamnějších osobností našeho skautského hnutí a našeho národa vůbec, právem mu bylo uděleno čestné občanství města Brna in memoriam.

Nám, členům Skautského oddílu Velena Fanderlika, se dostalo té cti, že náš oddíl může nosit Velenovo jméno ve svém názvu. Velmi si toho vážíme. Učiníme vše, abychom nikdy neselhali ve svém skautství a ve specifickém protitotalitním protikomunistickém poslání našeho oddílu. Skauti-muklové stáli u zrodu Skautského oddílu Velena Fanderlika, když jeho zárodek svým způsobem vznikal již v komunistických lágrech a věznicích padesátých let minulého století. Je naší povinností trvale respektovat památku  bratra Velena Fanderlika a věrně sloužit českému skautskému hnutí. Zdůrazňujeme-li a vyzýváme-li k tomu, aby se naše skautské hnutí vrátilo ke svým kořenům, na kterých je jeho Zakladatelé vybudovali, pak by ani Velenův přínos a význam pro český skauting neměl být zapomenut, i když Velen mezi Zakladatele v pravém slova smyslu obvykle zařazován nebývá.

Jak jsem již řekl, Velen spatřil světlo světa ve stejném roce jako do historie vstoupilo světové skautské hnutí. Není to přímo symbolické? Celý svůj dlouhý život zůstal Velen skautingu věrný. Velenův přínos zejména pro praktický skauting, který doslova miloval a uskutečňoval, má trvalou hodnotu. Bratru Velenovi Fanderlikovi plným právem náleží místo mezi nezapomenutelnými a těžko nahraditelnými osobnostmi našeho i světového skautingu.

Děkuji za pozornost

 

Ing. Jiří Čejka, DrSc.-Péguy (vůdce SOVF) leden 2006