wz
 

Skautský oddíl Velena Fanderlika

 

 

Náhrobek

posledního spočinutí

Velena Fanderlika

v kanadské

 Trailu

 

 

 

 

 

   Velen Fanderlik – starosta exilového skautingu

JUDr. Velen Fanderlik zemřel  2. února 1985 v 78 letech. Není bez zajímavosti, vzhledem k anglickému významu slova Trail, že Velen Fanderlik žil od roku 1950 v kanadském městě stejného jména. Odtud také odešel na svou poslední skautskou stezku.

V československém skautingu po sobě zanechal výraznou stopu. Inspiroval a ovlivnil mnoho skautských činovníků. Od začátku třicátých let působil, jako mladý skautský vůdce, spolu se svým bratrem Milotou, v Lesních školách Svojsíkova Svazu skautů a skautek. Byli to právě brněnští činovníci druhé skautské generace, v čele s Velenem Fanderlikem, kteří našim Lesním školám dali podobu a ráz, které je charakterizují do dnešních dnů. Vedle organizování Lesních škol a kursů publikoval Velen Fanderlík metodické články ve skautském tisku, psal příručky pro vůdce oddílů a rádce družin.

V roce 1939, po nacistické okupaci Československa uprchl Velen Fanderlik do Francie a po její porážce do Anglie. Nejprve sloužil v důstojnické hodnosti u bojové dělostřelecké jednotky. Později byl přidělen do právního oddělení exilového ministerstva obrany v Anglii. I v těchto těžkých válečných dobách neztrácel skauting místo v jeho srdci. Velen Fanderlik obracel na okupované Československo a skauty v něm pozornost anglické veřejnosti, pořádáním putovních výstav přibližujících krajinné zajímavosti naší vlasti a činnost skautů v předválečné republice. Spolu s dalšími skauty, soustředěnými v útvarech naší západní armády, organizoval besedy s anglickými skauty a rovery.

Z dětí československých uprchlíků v Anglii pomáhal vytvářet skautské oddíly. Byl přítomen skautskému slibu, který chlapci z oddílu při československé škole v Shropshire skládali v roce 1942 do rukou presidenta Edvarda Beneše. Po skončení druhé světové války, zůstal ještě dlouho vázán povinnostmi vojenského prokurátora ministerstva obrany. Přes velké pracovní zaneprázdnění přijímá v roce 1946 funkci starosty Junáka.

Jako dar kanadských skautů přiváží do vlasti 5000 kusů příručky „Skautská praxe“, kterou ve válce vypracoval. Kanadští skauti zaplatili její náklad. Tato Fanderlikova příručka se stala nadlouho nepřekonanou (a rovněž napodobovanou) pomůckou československých skautských vůdců.

Při každé příležitosti navštěvuje skautské tábory a Lesní školy v různých koutech republiky. Všude je vítaným a vzácným hostem. V létě roku 1947 se zúčastňuje světového skautského jamboree ve Francii. Na světové skautské konferenci, konané u příležitosti jamboree 1947 byl Velen Fanderlik zvolen do World Committee (Skautský světový výbor). Jeho členem byl v letech 1947 – 1951, tedy ještě dva roky potom, co skauting v Československu byl likvidován komunistickým režimem.

Na podzim roku 1948, odchází Velen Fanderlik znovu do exilu. Jeho cesta přes zelenou šumavskou hranici, je dodnes předmětem dohadů a nejasností. Podle svědectví jeho bratra Miloty ji měl překonat sám, pomocí kompasu, když jeho průvodce z řad skautů ztratil směr a zabloudil.

Hned po svém příchodu do tehdejší americké okupační zóny Německa začal Velen Fanderlik organizovat v uprchlických táborech československé skauty a skautky. V roce 1949 byla exilovými skauty jednomyslně potvrzena a uznána jeho funkce starosty Junáka, kterou si přinesl z vlasti. Ke skautům doma dolétala v padesátých letech Fanderlikova slova a myšlenky občas, přes hranici železné opony, z rádia Svobodná Evropa. Skauti v porobené vlasti mu naslouchali pozorně. Jeho myšlenky v nich podporovaly velké naděje vkládané do svobodné budoucnosti rodné země.

Z nejnovějších poznatků činnosti komunistické Státní bezpečnosti je patrné za jak nebezpečného protivníka považoval totalitní režim Velena Fanderlika. Od jeho odchodu do druhého exilu se o něj nepřestal zajímat. Sledoval jeho činnost , přepisoval jeho skautské pořady na Svobodné Evropě a vyhodnocoval je, zaznamenával každou informaci o něm. Ještě deset let po odchodu Velena Fanderlika se země, přijímá StB zprávu svého agenta, bývalého vůdce pražského skautského oddílu, přezdívkou Kačák, o tom, že Velen Fanderlik je zpravodajským důstojníkem americké špionážní služby. Sídlí prý v centrále služebny v Norimberku a přijímá s otevřenou náručí všechny skauty a skautky, kteří do Německa přeběhnou. Není známo, jestli se „bratr“ Kačák pokoušel tímto způsobem vycestovat na Západ. Každopádně, kdyby StB o svém tvrzení přesvědčil, a ta by jej na Západ skutečně vyslala, poznal by, že za Velenem Fanderlikem by se musel vypravit do Trailu v Kanadě, kde žil už od začátku padesátých let a přednášel na místní universitě.

Ve svém novém působišti v Kanadě založil Velen Fanderlik časopis československých skautů v exilu a nazval jej STOPA. Časopis vycházel s přestávkami a změnami v redakčním složení do poloviny osmdesátých let.

V roce 1968 Velen Fanderlik nadšeně přivítal obnovu československého skautingu. Ze své druhé vlasti, Kanady, poslal 3. sněmu Junáka, který se konal v listopadu 1968, vřelý dopis. Končil těmito slovy: „…Dovolte mi tedy, sestřičky a bratři, abych Vám připomenul ještě alespoň slova svého velkého učitele Seneky, který napsal už před dvěma tisíci lety: „Myšlenky neumírají“. A skauting, to je velká myšlenka. Z dálky osmi hodin slunečního letu k Vám volám přání nás všech: „Dobrý vítr do vašich plachet!!“

Kromě svého dopisu poslal Velen Fanderlik do své staré vlasti, toho nadějného roku 1968, několik zvláštních předmětů. Obsidiánové hroty indiánských šípů navlečených na kožených řemíncích. Od té doby se v organizaci Junák užívá tento symbol – obsidiánový hrot – jako označení vůdce Lesní školy.

Myšlenky sice neumírají, jak říkal Seneka a psal Velen Fanderlik, avšak znelíbí-li se těm, kteří mají moc, mohou je zakázat, potlačit, mohou za ně i trestat. Už když Velen Fanderlik posílal svůj dopis 3. sněmu Junáka, byl svět opět plný nových československých exulantů. A další a další v té době se země odcházeli. Sovětská okupace, k níž došlo v srpnu 1968, právě z důvodů potlačení jistých myšlenek, se ukazovala být dlouhodobou a nebezpečnou záležitostí. Ne každý se dokázal vyrovnat se ztrátou krátkého svobodného nadechnutí, ztrátou naděje, která se ukazovala být největší od února 1948. Do exilu odcházely také stovky skautů a skautek. Velen Fanderlik byl mnohým pomocníkem a rádcem. Když se počátkem sedmdesátých let začal opět organizovat exilový skauting, tentokrát především v Evropě, byl Velen Fanderlik znovu uznán jeho starostou.

V roce 1975 se zúčastnil 15. světového jamboree v Norsku, kde promluvil k československým skautům v exilu, jejichž zástupci tvořili součást německé skautské reprezentace. Navštěvoval letní skautské tábory v Evropě, opět přispíval do časopisů. Psal články a příručky plné praktických rad o tom jak skautovat daleko od vlasti. Ale také jak obohatit československými zkušenostmi skauting ve vlasti nově nabyté.

Samozřejmě, že jako starosta a největší autorita, uklidňoval také spory a vády občas ve skautské exilové obci vypuklé. Vedl bohatou korespondenci s mnoha, snad se všemi, vůdci exilových oddílů a středisek. Dopisoval si také s řadou skautských pracovníků z různých zemí světa jak je poznal za války i v dlouhém období svého druhého exilu. Radost dělal Velenu Fanderlikovi vždy praktický skauting. Za praktického skauta se také považoval. Táboření, zálesáctví, rovněž skautské aktivity konané ve prospěch společnosti, to byly činnosti jeho srdce.

Českému skautingu, který možná vzpomene výročí odchodu tohoto svého velkého muže, by slušelo, kdyby objevil a oživil také jeho stopu.

 

Jiří Zachariáš - Pedro