wz
 

Skautský oddíl Velena Fanderlika

 

 

 

Jde především o komunisty, z nichž mnohý dostal rozvracečské působení

ve skautském hnutí za svůj stranický úkol, který pak velmi svědomitě plnil.

Jde také o agenty

StB a KGB a další bezpartijní občany,

kteří z důvodů zcela zištných působili diverzně ve skautingu.

Nepřátelé skautingu

se našli vždy,

Svojsík proti nim

musel bojovat po celý svůj skautský život.

 Dodnes marně čeká skautské hnutí stejně jako celá naše společnost na omluvu těch, kteří se jako členové KSČ a jejich pomahači aktivně podíleli na zločinném působení komunismu…

 

Ing. Jiří Čejka DrSc.

vůdce SOVF

 

 

   Za vše co je ve mně dobrého, vděčím skautům

„Za vše, co je ve mně dobrého, vděčím skautingu.“ Tato slova pronesl svého času nedávno zesnulý skaut a výtvarník Jan Kristofori. Není jediným, kdo tak uvažuje. Pro skautské hnutí jsou taková slova velkým závazkem i velkou odpovědností.


Úvahu k 10. výročí oficiálního založení Skautského oddílu Velena Fanderlika přednesl její autor Ing. Jiří Čejka, DrSc. - Péguy na VIII. sněmu SOVF, pořádaného 4.–5. září 2004 v Kolíně

Jako ukázku uveřejňujeme část projevu s úvodním nadpisem

 

    SKAUTING JE OTEVŘEN VŠEM, ALE…


To, že skauting je otevřen všem, kdož přijmou jeho principy za své, ovšem způsobilo, že do skautského hnutí nejen u nás pronikali i tací, kteří svou loajalitu vůči hnutí jen předstírali a dokázali zrazovat své bratry a sestry, zrazovali celé hnutí a postavili se proti skautingu, o jejich deformovaném skautství ani nemluvě. O tom, že tak zradili skautský slib a porušili skautský zákon není pochyb. Žádný z nich však toto selhání dodnes nepřiznal. Zůstává otázkou, zda můžeme vůbec mluvit o selhání, protože často šlo o vědomý záměr, s nímž již mnozí skládali skautský slib.

Jde především o komunisty, z nichž mnohý dostal rozvracečské působení ve skautském hnutí za svůj stranický úkol, který pak velmi svědomitě plnil. Jde také o agenty StB a KGB a další bezpartijní občany, kteří z důvodů zcela zištných působili diverzně ve skautingu. Nepřátelé skautingu se našli vždy, Svojsík proti nim musel bojovat po celý svůj skautský život. Dodnes marně čeká skautské hnutí stejně jako celá naše společnost na omluvu těch, kteří se jako členové KSČ a jejich pomahači aktivně podíleli na zločinném působení komunismu desítky let dvacátého století. Vývoj po listopadu 1989 v posledním desetiletí dvacátého století v postkomunistických státech dokládá, jak hluboký morální rozklad a rozpad komunismus způsobil, a jak tvrdě zasáhl celou společnost. Náprava tohoto zla bude trvat desítky let a snad může být jistou šancí pro některou z budoucích generací. Rozhodně nebude vyřešena naší generací oldskautů a zřejmě ani současnou mladou skautskou generací.

Hlásíme se ke světovému bratrství skautů a skautek, ale mnozí z nás , kteří se považují za ty jedině správné skauty, nejsou ochotni vytvářet a zachovávat vzájemné bratrské vztahy ani v rámci českého skautského hnutí. A nemusí jít jen o bývalé komunisty a jejich pohrobky. I když si to neradi přiznáváme, je tomu, bohužel, tak. Důkazy toho jistě není třeba předkládat. Chybí nám vzájemná tolerance, o respektu ani nemluvě.

Odpor skautů vůči totalitárním systémům

Jak jsem již řekl, skauti svůj slib republice splnili. Postavili se se samozřejmostí jim vlastní proti nacistické a později i komunistické totalitě. Proto bylo skautské hnutí považováno za velmi nebezpečné a u nás zakázáno nacisty v roce 1940, komunisty po únorovém puči v roce 1948. Komunisté vyhlásili nekompromisní boj proti skautskému hnutí, který potvrdila i konference zástupců mládežnických organizaci ze satelitních vazalů Sovětského Svazu konaná v Budapešti v roce 1948. Této konference se údajně nezúčastnili zástupci mládežnických organizací ze Sovětského Svazu. Skautské hnutí bylo také u nás pečlivě sledováno sítí agentů a informátorů StB již v období tzv. předstírané demokracie v letech 1945-1948, tedy po skončení druhé světové války. Sborníky, které postupně vydává tým členů SOVF, vytvořený kolem ČINu, sdružení pro šíření myšlenek skautingu a ochrany přírody, ve spolupráci s pracovníky Úřadu vyšetřování zločinů komunismu, jsou toho dokladem.

Bratr Kay píše ve svém diskusním příspěvku v roce 1998
Pozoruhodným způsobem působení skautů-komunistů vysvětluje bratr Kay-Lešanovský ve svém příspěvku „Snahy komunistů ovládnout Junáka zevnitř a následky těchto pokusů v minulosti a současnosti“, publikovaném ve sborníku University Karlovy a Evropského hnutí ze IV. konference „Výchova v přerodu společnosti ČR z postkomunistické v demokratickou“ v roce 1998.

Bratr Kay píše „Skauting jako demokratické výchovné hnutí je v nepřekonatelném ideovém rozporu s nedemokratickými zásadami komunistického stranického hnutí. Současné přihlášení se k oběma těmto hnutím se může vykládat jako nepochopení jejich smyslu. – Zakladatel českého skautingu A. B. Svojsík to řekl přesně: „Skauting vylučuje totalitu a totalita vylučuje skauting“. Člověk takto rozdvojený „skaut-komunista“ je zřejmě v jednom z těchto hnutí omylem. To se vztahuje v různých obměnách na všechny skauty-členy Komunistické strany Československa“.
 
Přečtu zde ještě několik dalších závěrů z již citovaného příspěvku bratra Kaye, kterými sice poněkud předběhnu další text této úvahy, ale chci to zásadní z Kayova příspěvku představit v konzistentní formě jako jeden celek:
České skautské hnutí patří svému národu. Jako on, má i ono své radosti a svá trápení. O jednom je toto pojednání. Setkal jsem se s muži a ženami, kteří považovali za možné být současně členy skautské organizace i komunistické strany. Vždycky mne zajímalo proč mohli vstoupit do strany, která je jako skauty zakazovala, jejich sestry a bratry pronásledovala a do žalářů odsuzovala. Jistě, u každé z těchto osob mělo to svoje zvláštnosti dané jejich charakterem, osobními zkušenostmi ze skautského prostředí i z politických událostí a potřebou různým způsobem se v životě uplatnit. Pokoušel jsem se vyzvědět od nich samotných jak a proč tomu tak bylo. Posledním z větších pokusů tohoto druhu je moje přímá výzva řadou otázek ve skautském časopisu ČIN č. 6/1997. Kdybych byl na jejich místě, považoval bych za svoji povinnost pokusit se o vysvětlení svého počínání jak straně, jejíž legitimaci nosili, tak skautskému hnutí, za jehož součást se považovali. Ochota z jejich strany k odpovědím na tyto otázky je téměř nulová.

Skauting a politické strany
Český skauting nikdy nepodmiňoval členství nějakými politickými podmínkami. Dokazují to texty jeho starých i současných stanov. Pouze v letech 1968-1970 prosadili komunisté do stanov Junáka vazbu na KSČ a marxismus-leninismus. V základech rozhodujícího českého skautského společenství, to je ve Svazu junáků-skautů ČR byl od počátku uznáván princip nezávislosti na stranických politických vlivech. Mezinárodní skautská konference potvrdila obecnou zásadu světového skautingu o světovém bratrství mezi skauty všech národů, tříd a vyznání, zakazující jakoukoliv formu sektářské propagandy. - Tyto principy skautingu skauti-členové KSČ a jejich příznivci pošlapali.

Skauting a Komsomol
Komunistické strany velice brzy pochopily přitažlivost některých myšlenek skautingu pro mládež. Jeho podstatu ovšem ostře odmítly. Bez rozpaků se ale pokoušely o využití některých jeho metod pro své stranické účely. Zcela jasně to formulovala Leninova žena Naděžda Konstantinovna Krupská v brožuře napsané v roce 1922 a nazvané „Ruský komsomolský svaz mládeže a skauting“. Zásadně odmítla chápat skauting jako formu, do níž lze vlít nový, to je třídní a komunistický obsah. Avšak dodala: :Praxe skautingu osvětluje ty metody, které je třeba široce používat při výchově mládeže“. – V činnosti skautů-členů KSČ lze prokázat, že názor Leninovy ženy na vykrádání skautingu a nerespektování jeho ideových základů působil a někde stále ještě přežívá.

Český skauting po druhé světové válce
Snaha KSČ o poválečnou změnu společenského zřízení v Československu směrem k totalismu byla postřehnutelná i v jejím propagování jednotné organizace mládeže. Před válkou se mohli případní příznivci stranického komunismu věnovat dětem v tehdy existujících levicových skautských organizacích. Do poválečné „jednoty“ byla zatažena i skautská organizace Junák – nástupkyně předválečného Svazu junáků-skautů ČR. Neocenitelnými pomocníky byli v tom skauti-komunisté v komisích mládeže KSČ. – Řízené pronikání členů KSČ do skautské organizace je prokázané řadou dokumentů zachovaných ve Státním ústředním archivu a v archivu bývalé Státní bezpečnosti.

Únor 1948
Na únor 1948 byl svolán skautský sněm. Všechno nasvědčovalo tomu, že se na něm odmítne vzmáhající se stranická politizace a propadání do závislosti na přáních KSČ. – Proti těmto tendencím se aktivizovali skauti-komunisté. K důkazům patří například tzv. „Junácký manifest“, vypracovaný moravskými skauty-komunisty nebo články v pražském časopisu Plameny, jeho vydávání bylo pro nerespektování ideových zásad skautingu vedením Junáka pozastaveno – poznámka: reakcí na Junácký manifest byl Ivančický „Skautský manifest“, který se ovšem nedostal do širšího povědomí skautů a skautek.

V únorových událostech, které sám jeden člen ze skupiny Plameny nazval v roce 1989 pučem, došlo k násilnému svržení řádně zvolených ústředních orgánů Junáka. – Skauti-komunisté a jejich příznivci vytvořili tzv. Akční výbor ústředí Junáka (AVÚJ). Ten se pak diktátorským způsobem pokoušel řídit skautskou organizaci až ji podle přání Ústředního výboru KSČ takto vzniklá „pátá kolona“ dovedla k likvidaci skautského hnutí v naší zemi pro příštích dvacet let.

Komunistický útok proti skautingu a skautům
V padesátých letech, v období tvrdého protiskautského tažení nejen ideologického, ale i trestního, byla zinscenována řada skautských monstrprocesů a stovky dalších skautských činovníků byly pohnány před soudy a zavírány do věznic a pracovních táborů. – Není zatím prokázáno, že by se skauti-komunisté v těchto a při těchto procesech svých postihovaných bratrů a sester zastávali. Nevím o tom - píše bratr Kay -, že by se skauti-komunisté hlasitě omluvili za to, co jejich bratrům a sestrám způsobila strana, do jejichž služeb se z nejrůznějších důvodů přidali.

Pražské jaro 1968
Pokusu o vzkříšení skautského hnutí v Československu v roce 1968 se zúčastnili i skauti-komunisté. Ti z let 1945-1948 i noví, kteří se členy strany stali v době, kdy řada skautů a skautek ještě užívala radostí komunistických kriminálů. Komunisté byli tehdy přijímáni i do čelných funkcí v Junáku bez výčitek za minulost. – Přestože obnova skautského hnutí byla v roce 1968 prokazatelně zcela spontánní, někteří skauti-komunisté tvrdili a tvrdí, že by bez jejich zásluh k tomu nedošlo. Při ústředí Junáka založili stranickou skupinu. Jako oddíl 8 RS Praha začala znovu pracovat skupina známa před únorem z časopisu Plameny. Jejím tiskovým orgánem se stal časopis FONS.

Sovětská okupace
Po srpnové okupaci byly schváleny stanovy Junáka. Život této organizace byl ale podmíněn závislostí na uznávání vedoucí úlohy KSČ a povinností všechnu výchovu provádět podle „vědy“ nazývané marxismus-leninismus. To znamenalo konec nadějí na svobodný, plnohodnotný život skautingu u nás. – Skauti-komunisté se mohli radovat. Jejich schizofrenie byla schválenými stanovami Junáka zrušena. Mohli provozovat bez rozpaků s požehnáním komunistické vrchnosti jakési junáctví komunisticky.

Skauti-komunisté se aktivizují
Aktivita komunistů stoupala s postupující tzv. „normalizací“ společnosti. V roce 1969 měli komunisté mezi činovníky Junáka zastoupení počtem 2030 lidí, což znamenalo 17%. Nebylo to málo, ale skautské oddíly se tomuto vlivu zpěčovaly jak se dalo a dařilo se jim to více než bylo komunistickému režimu milé. KSČ ovšem byla rozhodnuta znovu české skautské hnutí potlačit a rozehnat. Konečné rozhodnutí padlo v ÚV KSČ 17. 11. 1969 – opět to české osudové datum. Bez ohledu na slušně se rozvíjející členskou základnu, téměř všechno, co se pak v ústředí Junáka dělo, pocházelo z přímých příkazů KSČ nebo z vlastních iniciativ stranické skupiny Junáka. Aby byla Ústřední rada Junáka povolným nástrojem KSČ, prosadili si proti znění stanov kooptaci 11 straníků do nejvyššího vedení Junáka. – Skauti-členové KSČ až na zcela vzácné výjimky dělali to, co jim strana přikazovala. Dali vesměs přednost stranické disciplině před tím, co jim ukládal jejich skautský slib a zákony.

Veliký nesouhlas s porušováním skautských zákonů a s připravovanou novou likvidací nebyl pro skauty-členy KSČ žádným tajemstvím. Před přáním svých bratrů a sester dávali přednost své stranické vrchnosti. – Skauti-komunisté nerozpakovali se ve svých „Pokynech všem složkám Junáka“, které jim podepsali i starosta Sum, náčelní Macková a náčelník Plajner, paušálně vylučovat z Junáka všechny skauty a skautky, kteří nesouhlasili s totalismem.

Stejně jako v roce 1948 v rozporu se stanovami a podle příkazu svého vedení nepřipustili straníci konání sněmu. – Aby vítězství KSČ bylo úplné, zinscenovali komunisté vše tak, aby pak mohli rozhlašovat, že se Junák zrušil sám.

Pečlivě připravovaná integrace skautských oddílů do Pionýrské organizace se nedařila. Nastalo dalších dlouhých dvacet let, ve kterých se jen obtížně udržovalo to, co se dařilo v letech 1968-1970 z povědomí o skautingu vzkřísit a oživit. – Pro práci s mládeží doporučili komunisté z Junáka jenom ty, o kterých nabyli přesvědčení, že budou poslušní stranickému vedení.

Listopadový samet v roce 1989
Při nové naději vzniklé koncem roku 1989 kupodivu znovu nechyběli skauti-komunisté z let 1968-1970. Byla to například tzv. „iniciativní skupina pro obnovení činností Junáka“, ve které byli bývalí komunisté Břicháček, Macháček, Pfeiffer, Sedláček a komunista Pludek. – V nově zvoleném vedení Junáka na sněmu 1990 a pak i 1992 znovu zasedli ve vedoucích orgánech někteří dřívější exponenti KSČ. Bez zkušených straníků se, jak se zdá, česká skautská organizace neuměla obejít.

KRUH Pavla Křivského
Oživila se činnost členů tzv. KRUHU, založeného po válce Pavlem Křivským, ve kterém dodnes působí lidé s tradicí předúnorových Plamenů a pozdějšího FONS. Pod jejich záštitou došlo k vydávání pokračovatele Plamenů a FONS časopisu OSMRK. – Hlavní část oficiálního skautského tisku dostala se do vlivu některých skautů-komunistů z let 1969-1970. Došlo k úspěšnému pokusu založit tradici zvláštní výchovy roverů v samostatných kursech připravovaných a odborně řízených i bývalými členy KSČ.

Skauti-komunisté a jejich věrnost KSČ
Význačným rysem skautů-komunistů je jejich neochota uznat, že byli dvakrát účinnou pákou, kterou pomáhali své straně k tomu, co jí bylo mimo jiné také vlastní: Potřeba znemožňovat a zničit skauting. Jednou ze zásad práce KSČ bylo, že člen strany je nejvíce platný tam, kde je její politika nejvíce ohrožována. To bylo v případě mládeže ve skautingu. V jedné francouzské katolické skautské organizaci je skautská výchova charakterizována jako „nejlepší obrana proti komunismu“. – Až na vzácné výjimky skauti-komunisté se chovají jakoby se nechumelilo. Mnohdy dokonce tvrdí, že mají čisté svědomí a nemají se za co stydět. Nejsou ochotni připustit, že svými činy poškodili nejen pověst našeho skautského hnutí, ale že nesou spoluvinu na morálním stavu několika posledních generací. Bylo by zajímavé vědět, kolik komunistů-skautů pro věrnost skautingu samo vystoupilo z KSČ. Kdo a jak se hájil při stranických prověrkách, kdo v nich uspěl a proč byl vyškrtnut či vyloučen.

V „Zásadách práce stranických skupin ve společenských organizacích“ byly u nás závazné pokyny „…Členové stranické skupiny jsou povinni ve společenské organizaci aktivně vystupovat na prosazení a uskutečňování rozhodnutí stranických orgánů a stranické skupiny….. Členové stranických skupin jsou za svou činnost odpovědni přímo příslušným stranickým orgánům….“. Ve světle těchto ustanovení odpovědnost za škody na českém skautingu nelze ze skautů-komunistů sejmout. Zejména v tom případě, když nejsou ochotni nejen k uznání vin, ale ani k uznání prokázaných skutečností a pravdy. Potom totiž porušovali nejen první zákon skautský, ale i příkaz odstavce 2F jejich tehdejších stanov KSČ, který jim ukládal: „Člen strany je povinen být pravdivý a čestný vůči straně a lidu“.

I Svojsík mluvil o zradě
Uznávaný zakladatel českého skautského hnutí A. B. Svojsík svého času prohlásil: „Smířit se lze i s nepřítelem, nikoliv s bratrem, který zradil“.

 

Ing. Jiří Čejka, DrSc. - Péguy
 

Celou úvahu > si můžete stáhnou ve formátu PDF