wz
 

Skautský oddíl Velena Fanderlika

 

Velen večer na skautském táboře

Po druhé světové válce, kterou prožil v zahraničním vojenském odboji,

je jméno Velena Fanderlika mezi skauty už tak známé a vážené, že byl v roce 1946 zvolen starostou Junáka. V roce

1947, po jamboree

ve Francii, byl navržen

a také zvolen za člena světové skautské konference. V těchto pozicích – starosty Junáka a člena světové skautské konference – odešel Velen Fanderlik

po komunistickém převratu v únoru 1948 už podruhé během necelých deseti let

do exilu…

 

 

   Hra komunistické tajné policie o Velena Fanderlika

V únoru roku 2007 vzpomeneme nedožitých narozenin JUDr. Velena Fanderlika (narozen 11. února 1907 – zemřel 2. února 1985). Sté výročí přinese jistě nejednu vzpomínku na v tuto významnou osobnost českého skautingu. Velen Fanderlik si nepochybně takovou pozornost zasluhuje. Konečně, o nic jiného nejde ani v našem dnešním příběhu. Je ovšem proti jiným životním situacím Velena Fanderlika rozdílný v tom, že v něm byl obsazen do hlavní role zcela nedobrovolně a bez nejmenšího povědomí.

Velen Fanderlik patřil k té vůdcovské generaci, která byla skautingem a jeho zakladatelskými osobnostmi už přímo vychována. Ve skautingu prožil celý život. Pro skauting také celý život pracoval. Prošel v něm všemi výchovnými stupni – od nováčka přes rádce družiny k vůdci oddílu. V době První republiky byl rovněž instruktorem a vůdcem skautských lesních škol, především však jejich významným reformátorem. Na desítky let vtiskl českým lesním školám jejich tvář. Vymodeloval ji tak úspěšně, že si „fanderlikovskou“ podobu zachovaly prakticky až do nedávné doby. Především se však výrazně podílel na tvorbě obsahu lesních škol a jeho přenášení do praxe skautské organizace.

Po druhé světové válce, kterou prožil v zahraničním vojenském odboji, je jméno Velena Fanderlika mezi skauty už tak známé a vážené, že byl v roce 1946 zvolen starostou Junáka. V roce 1947, po jamboree ve Francii, byl navržen a také zvolen za člena světové skautské konference. V těchto pozicích – starosty Junáka a člena světové skautské konference – odešel Velen Fanderlik po komunistickém převratu v únoru 1948 už podruhé během necelých deseti let do exilu. Zelenou, šumavskou hranici, nedaleko Železní Rudy, překračoval se svou ženou, mezi skauty zvanou „Velenkou“, na významný svátek Československé republiky – 28.října 1948. Hned po svém příchodu se zapojil, s energií jemu vlastní, navíc podpořenou autoritou starostenské funkce, do organizování českých skautů a skautek trávící první časy exilu v uprchlických táborech. Stejně intenzivně pomáhal uprchlíkům z Československa, pro něž byly tábory časově nestejně dlouhou přestupní stanicí na cestě do nových domovů v exilu.

Víme, že téměř třicetiletý exil nebyl, bohužel, pro Velena Fanderlika zakončen možností volby návratu do svobodné, demokratické vlasti. Zemřel o pár let dříve než v Československu vzal za své neblahý komunistický experiment. Velen Fanderlik odešel na svou poslední cestu v únoru 1985. Stalo se to v kanadském městě Trail v Britské Kolumbii, kde od počátku padesátých let žil a pracoval. Uvedená adresa hraje v našem vyprávění důležitou úlohu.

Spisy komunistické Státní bezpečnosti, uvolněné v poslední době badatelům, ukazují na to že její pozornost věnována likvidované české skautské organizaci, jejím představitelům a vůdcům, trvala, v různé intenzitě, až do pádu totalitního režimu, tedy do roku 1989. Zájmu Státní bezpečnosti, jejich agentů a spolupracovníků, nezůstala ušetřena žádná známější osobnost českého skautingu – ať už byla v té době ve vězení, na svobodě nebo v exilu. Byly na ně sbírány a několikanásobně prověřovány zprávy ze všech oblastí jejich života – pracovní, zájmové, rodinné i společenské.

JUDr. Velen Fanderlik byl ve známém procesu s tzv. skautskou skupinou Dr. Pavla Křivského, který se konal v roce 1952 v Praze, označen za duchovního otce obžalovaných a odsouzených. Podle vyjádření soudu měl Velen Fanderlik činnost skupiny Dr. Pavla Křivského inspirovat a řídit ze zahraničí. Společenství, především klatovských skautů (do jehož čela byl Dr. Pavel Křivský účelově vkomponován StB), se od jara roku 1948 zabývalo převaděčskou činností a spoluprací se západními rozvědkami. Většina obžalovaných se k výkladu soudu o metodickém řízení jejich činnosti Velenem Fanderlikem přiklonila nebo přímo kladně vyjádřila. A to jak ve svých odpovědích soudcům, tak i v závěrečných řečech přenášených speciálním rozhlasovým pořadem, nebo bohatě komentovaných dobovým tiskem. V podobném duchu se nesla a byla vypravena také propagační publikace (Alois Poledňák: „Skauting ve službách podněcovatelů války“), vydaná chvíli po procesu. Samozřejmě, že obžalovaní spekulovali s tím, že „svedeným a manipulovaným“ zahraničními centry, kteří projeví dostatečnou lítost, kynou možná menší tresty. Takové nazírání na stav věcí byl více než přirozený. Nejvyšší tresty byly v jejich případě skutečně na spadnutí. Vysoké tresty obžalovaným skautům, nebyly však jediným výsledkem tohoto procesu. Poprvé zde totiž také zazněl rozsudek nad skautingem samým. Na dlouhá desetiletí mu byla komunistickým soudem přidělena nálepka hnutí sloužící válečným štváčům, mařící mírové úsilí států socialistického společenství, vychovávající vlastizrádce, špiony a diverzanty. Super zrádcem se podle tohoto rozsudku měl také jevit starosta Junáka JUDr. Velen Fanderlik, osnující v cizím žoldu, v bezpečí emigrace, pikle proti své vlasti. Takovými slovy Fanderlika lynčovala media.

Přesto, že odsouzení, více či méně ochotně, přiznali roli spiritus agens Velenu Fanderlikovi nemohli konspirativní spojení s ním podepřít žádným přesvědčivým důkazem. Ani jeden ze souzených klatovských skautů, stejně jako jejich uměle dosazený vůdce Dr. Křivský, nevěděl kde se v době procesu jmenovaný nachází. To by ostatně nebylo nic neobvyklého, zajímavější je, že exilovou adresu Velena Fanderlika neznala v té době – a ještě dlouho potom – ani Státní bezpečnost, podobně jako vojenská kontrarozvědka Československé lidové armády. Ale pěkně postupně.

Proces se skupinou klatovských skautů sledoval tedy ještě jeden cíl (archiválie StB – vedle samotné historické paměti – to dokazují více než přesvědčivě): zásadně změnit dosavadní, v podstatě velmi pozitivní, pohled na skauting, postupně ukotvovaný v české společnosti od prvních let jeho příchodu na národní scénu. Zdiskreditovat skauting v očích veřejnosti, zejména mládeže. Ta se cítila být ochuzena jeho rozpuštěním po únoru 1948 a tyto své pocity dávala najevo činností v ilegálních skautských strukturách.

Štáb režisérů tohoto projektu, z řad StB, KSČ a vedení komunistické mládežnické organizace, se však v tomto ohledu dokonale přepočítal. Činnost skautských skupin měla podle režijního plánu (a přání) ustat po zastrašujících a difamačních signálech vyslaných protiskautskými monstrprocesy v roce 1952. Nestalo se tak! Skautská ilegální činnost vzrostla naopak nebývalou měrou. Došlo k přesně opačné situaci. Brutální tažení komunistického režimu proti skautingu, ilegální skauting naopak oživilo. Dodalo mu početní sílu a odhodlání. Prakticky celá padesátá léta až do počátků let šedesátých se StB vyrovnávala s rozkrýváním takového množství tajných skautských skupin, že se situací musela zabývat komise ministra vnitra, především však oddělení mládeže ÚV KSČ. Neúspěch režie se ovšem nesnadno přiznává. Že mladí stále – navzdory probíhající negativní kampani – akceptují skauting a jeho hodnoty, nedostatkové v životě a činnosti komunistické mládežnické organizace, to se nechtělo přiznat šíbrům s StB natož pak těm svazáckým funkcionářům odpovědným KSČ za ideové vybavovaní mládeže. Musel se tedy nalézt viník, který jinak dobrou a pokrokovou československou mládež ke skautingu a odporu proti komunismu stále podněcuje. Našel se, lépe řečeno, opět se našel. Tím podněcovatelem ilegálních skautských aktivit v Československu padesátých a šedesátých let minulého století měl být – podle staronové legendy – zase JUDr. Velen Fanderlik, starosta Junáka z roku 1946. Tahle konstrukce, vyšlá z laboratoří StB, měla ovšem jednu vážnou trhlinu. Žádné z těch nesčetných odhalených a odsouzených skautských skupin se nepodařilo prokázat, že by byla jakkoliv s Velenem Fanderlikem ve spojení, že by se řídila jeho instrukcemi nebo přijímala – přes jeho tajné emisary vyslané do Československa – prostředky na svou činnost, pověření či příkazy. Přes to se komunistická policie své verze o úloze Velena Fanderlika, řídícího ilegální skauting na území Československa, držela houževnatě mnoho let. Se stejnou zaujatostí se také snažila tuto svou konstrukci prokázat. Dokonalé a přehledné svědectví o tom přináší tzv. „Pátrací (v roce 1958 přejmenovaný na „Pozorovací“) svazek na pplk. JUDr. Velena Fanderlika č. 124/273/“. Pátrací svazky byly správami StB zakládány na každého občana, který po únoru 1948 nelegálně opustil území Československa. Popud k zřízení spisu dávala zpravidla oznámení o zmizení konkrétních osob. Sdělovali je zaměstnavatelé, příbuzní, také vojenské útvary, nebo školy. Smyslem Pátracích svazků bylo shromáždit co nejvíce údajů o exulantech a zmizelých. Podobný začátek měl i Pátrací spis založený na Velena Fanderlika brzy po jeho odchodu z vlasti.

V době přípravy pražských procesů se skupinami Dr. Karla Průchy (tento je známý jako proces s „ilegálním ústředím Junáka“) a klatovských skautů (oba proběhly v roce 1952) se ve Fanderlikově Pátracím spise objevují zprávy získané jednak od domácích informátorů, příbuzných, ale rovněž od navrátilců z emigrace a také od agentů StB vysazených do uprchlických táborů a exilových organizací. Z těchto zpráv se vyšetřovatelé StB, chystající oba zmíněné procesy, dozvěděli že Velen Fanderlik měl v uprchlických táborech významné a uznávané postavení. Vypovídají o tom části protokolů (vložené do jeho svazku) s agenty západních rozvědek, zadržených na území Československa. S řadou z nich – stejně jako se stovkami jiných exulantů – prováděl JUDr. Velen Fanderlik – pověřen k tomu správou uprchlických táborů – první informativní rozhovory po jejich příchodu do exilu. Zjištěnou Fanderlikovu pozici v uprchlických táborech vnímali a chápali režiséři StB ovšem jako zpravodajskou činnost ve prospěch některé ze západních rozvědek. Při rozdělování rolí v chystaných protiskautských kusech byl pak na tuto okolnost brán speciální zřetel. Navíc se opírala o různá hlášení zahraničních agentů StB, kteří ve zprávě č. 6110/4. 10. 1949 například tvrdili, že „Svaz Čs. skautů v exilu má v čele dr. Fanderlika“ a v jiné, /03301/03 – F-18-49/ že „22. 2. 1949 vysílal rozhlas BBC česky poselství dr. Fanderlika k mezinárodnímu dni skautek. V poselství připomínal heslo „Skautské ideály spojují svět“ a vyzýval skauty a skauty, aby vydrželi“. Také tyhle a podobné jiné údaje vytvořily v laboratořích komunistické policie z Velena Fanderlika podněcovatele skautské rezistence v Československu a strůjce konspiračních aktivit.

Od roku 1955 začíná Státní bezpečnost vytěžovat své agenty a tajné spolupracovníky, které má rozmístěné ve skautském prostředí, z informací a zpráv o Velenu Fanderlikovi. Obrací se v této věci rovněž na různé složky ministerstva vnitra, ale také na orgány vojenské kontrarozvědky. Její snaha je zřejmá: odhalit rozsáhlou – podle mínění StB – skautskou a zpravodajskou síť řízenou ze zahraničí Velenem Fanderlikem.

17. listopadu 1955 píše náčelník 4/a odboru III. správy ministerstva vnitra, major Rudolf Šonka, Oddělení vojenské kontrarozvědky v Brně: „…Dle našich poznatků řídí Dr. mjr. Fanderlik Velen, nar. 11. 2. 1907 ze Západního Německa ilegální činnost junáckých skupin na území ČSR. Dle posledních zpráv se jmenovaný nyní zdržuje ve Francii. Jelikož je problematika Junáka naším oddělením aktivně rozpracovávána, žádáme o zaslání všech poznatků, týkajících se ilegální činnosti junáckých skupin a nebo jejich spojení do zahraničí.“

Jak je z uvedené žádosti patrné, měla StB o exilovém pobytu Velena Fanderlika naprosto nepřesné informace. Velen Fanderlik žil – přes nedlouhý pobyt v uprchlických táborech a posléze v Anglii – od počátku padesátých let v kanadském městečku Trail. Z Pátracího svazku na Velena Fanderlika není zřejmé, který z agentů StB ji dodával tak zavádějící zprávy. Ať tak či onak, teprve koncem března 1957 zjistila StB kde skutečně Velen Fanderlik žije.

V květnu roku 1956 rozehrála StB první hru o Velena Fanderlika ve snaze proniknout do jeho domnělé ilegální skautské sítě na území ČSR. Agent StB, jistý „František“ (dosud nerozkrytý), se pokusil o kontakt s ním pomocí vysílače Svobodná Evropa. Svému příteli (který neměl o jeho hře v dresu StB žádné povědomí), rakouskému reprezentantu v cyklistice, Müllerovi, který přijel do Československa jako účastník Závodu míru, předal dopis pro Svobodnou Evropu. Agent „František“ dopisem žádal českou redakci Svobodné Evropy o umožnění spolupráce s Velenem Fanderlikem. Komunistická policie vycházela přitom z předpokladu, že redakce musí mít s Fanderlikem styk, vzhledem k jeho častým skautským relacím na vlnách Svobodné Evropy. Odpověď Svobodné Evropy na „Františkův“ dopis byla vysílána 15. 7. 1956. Potvrzuje to zpráva založena v Pátracím svazku na Velena Fanderlika. Major StB Rudolf Šonka sděluje Krajské správě ministerstva vnitra Karlovy vary (odkud pocházel agent „František“): „Zasíláme Vám zprávu o vysílání hesla „AKELA“ Svobodnou Evropou. Heslo bylo vysíláno dne 15. 7. 1956 s tímto obsahem: „Váš dotaz jsme v pořádku dostali, pokusíme se vše zařídit a vyřídit Vaše pozdravy.“ Karlovarská správa StB následně odpovídá: „Spolupracovník František byl informován o vysílání hesla a byly mu dány instrukce pro případ, že by byl kontaktován. Jiná opatření nebyla v případě dosud dělána, ani nebylo zjištěno nových poznatků…“

V to co věřila StB, když rozehrávala první dějství hry o Velena Fanderlika, se neuskutečnilo. „Františka“ nikdy žádný domácí spolupracovník Velena Fanderlika nekontaktoval. Ani Fanderlik sám mu na jeho vzkaz přes Svobodnou Evropu neodpověděl.

Jako druhý vstupuje – po „Františkově“ neúspěchu – do stejné hry bývalý vůdce skautského vodního oddílu z Prahy. Nedlouho před tím se vrátil z výkonu trestu za protikomunistickou činnost. Kde a kdy byl získán ke spolupráci s StB není důležité. Rozhodující je, že o Vánočních svátcích roku 1957 napsal – pod kontrolou StB – Velenovi Fanderlikovi osobní dopis. Komunistická policie jím sledovala stejný cíl jako v případě svého prvního pokusu – vzkazu přes vysílač Svobodná Evropa. Tentokrát její agent adresoval dopis Mezinárodní skautské kanceláři v Londýně, s nadějí, že bude Fanderlikovi předán. Píše v něm mimo jiné: „…Prosím abys přijal můj upřímný a bratrský pozdrav. Vyřizuji též za bratry Dr. Karla Skálu - Čila a Jirku Navrátila. Já jsem z nich první doma – po osmi letech. To víš, že těch osm let bylo pro mne další „lesní školou“… V nastávajícím roce Ti přeji mnoho zdaru a úspěchu v další tvé činnosti, ve které bychom Ti všichni rádi co nejvíce pomáhali. Věřím, že dopis do Anglie nebude při vánočním přetížení pošty nápadný…“. Úspěchu nedosáhlo ani toto druhé dějství hry StB. Stejně jako „Františkovi“ tak i vůdci vodních skautů, jinak spolupracovníku StB „Georgovi“, nedal Velen Fanderlik znát, že by stál o jeho nabízené služby.

10. dubna 1958 konstatuje III. správa ministerstva vnitra (4. odbor, 3 oddělení) ve zvláštní zprávě o Velenu Fanderlikovi následující: „…I. odbor MV postoupil nám časopis „Nový domov“, vydávaný Masarykovým domem v Torontu - Kanada, ve kterém je článek Dr. Velena Fanderlika, býv. náčelníka Junáka v ČSR, nadepsaný: „SKAUTING a PIONÝRSTVÍ“. V uvedeném článku – napsaném 29. března 1958 – se Fanderlik odvolává na Kristovu lásku k dětem, při čemž poukazuje, že mládež v ČSR se dostala do rukou nezodpovědných přívrženců komunistického režimu, kteří se zmocnili škol a veškeré výchovy. Dále uvádí, že skautská organizace byla nahrazena Pionýrstvím, ve kterém jsou propagovány a hrány hry na partyzány, strážce hranic a na bojovníky proti kapitalistům. Hrdiny jsou vždy Rusové a místo Ježíška zaujal Děda Mráz z Ruska. Fanderlik vyzdvihuje výchovné metody, které byly uplatňovány ve skautských oddílech, kde se děti učily samostatnosti a odpovědnosti. Nyní je prý vše nahrazeno hotovým programem, místo iniciativy je poslušnost a místo vlastních nápadů – rozkazy. Z článku je zřejmé, že Fanderlik v současné době působí v Kanadě, kde přispívá do krajanského reakčního časopisu. Na základě těchto poznatků bude provedeno vyhodnocení našich spolupracovníků k případnému navázání písemného styku s Fanderlikem.“

Ani v roce 1958, tedy deset let po odchodu Velena Fanderlika z vlasti, neměla StB žádný signál podporující její konstrukci o tom, že řídí ze zahraničí ilegální skautskou činnost v ČSR. Stále se však svého podezření nevzdávala. Fanderlikův článek „Skauting a pionýrství“ v krajanském „Novém domově“ ji dodal nový impuls. Musela však počkat s nasazením svého nového tajného spolupracovníka skoro celé dva roky. Až do doby po druhé celostátní spartakiádě. Tato událost měla v legendě pokračující hry o Velena Fanderlika zvláštní místo. Stejně jako sám tajný spolupracovník. Měl krycí jméno KAREL a jeho řídícím orgánem byl starší referent StB Kohlíček. 16. 12. 1960 podává referent Kohlíček zprávu o rozhovoru se spolupracovníkem Karlem: „…Při rozhovoru s pramenem (pojmenování agentů a spolupracovníků StB) ohledně písemného napojení na Dr. Velena Fanderlika do Kanady, cestou krajanského časopisu „Nový domov“, bylo zjištěno toto: Fanderlik byl po okupaci v Anglii a po jeho návratu do ČSR kolovaly mezi skauty pověsti, že byl během války činný v anglické výzvědné službě a nebo v podobné službě americké. Tyto řeči kolovaly zejména, když prošla novinami zpráva, že Dr. EČER měl při norimberském procesu u sebe i Dr. Fanderlika. Pramen nemůže uvést konkrétnější poznatky o tom, kdo s těmito zprávami přišel a jakým způsobem se dostaly mezi skautské hnutí. Pramen se osobně s Fanderlikem znal a v jedné době byl jím dokonce kritizován pro napsání knihy o skautingu, která podle mínění Fanderlika nedosahovala vysoké úrovně. Později se však Fanderlik pramenovi omluvil. Od útěku Fanderlika do zahraničí nemá o něm pramen zpráv. OPATŘENÍ: Vzhledem k operativní situaci navrhuji, aby pramen vypracoval dopis pozdravného charakteru a v této době (vánoce a nový rok) jej poslal prostřednictvím krajanského časopisu Nový domov Fanderlikovi… Předpokládáme, že redakce dopis Fanderlikovi doručí. V případě, že se Fanderlik opět neozve využijeme pro tutéž kombinaci styků pramene s Pierem Bernardem z Colomba u Paříže…“

„Pramen“, tajný spolupracovník StB „Karel“, napsal a odeslal uprostřed Vánoc 1960 dopis následujícího obsahu:

The New Homeland „Nový domov“,

978 Queen Street, W, Toronto, Ontario

Canada

Vážení pánové.

 

Po dnech letošní spartakiády, kdy zde meškalo mnoho našich krajanů, nalezl jsem u známých na venkově jedno staré číslo Vašeho časopisu. Se zájmem jsem si ho prohlédl a k nemalé mé radosti našel jsem v něm článek Dr. Velena Fanderlika, nazvaný „ Skauting a pionýrství“. Jelikož mne jako starého skauta zajímá osud této organizace, prosím Vás zda byste mně mohli poslat adresu Dr. Fanderlika, abych mu mohl napsat a požádat ho, jako starého skautského pracovníka, o zprávy, co se děje ve skautském hnutí v různých zemích. Zde sice vidíme, obyčejně v letních měsících, polské skauty-harcery v uniformách a se skautskými odznaky, vidíme je i v polských filmech, ale člověk se nemůže odvážit zastavit a promluvit si s nimi na ulici. U nás, jak víte, je skauting stíhán. Byl bych Vám velmi vděčen za sdělení adresy pana doktora Fanderlika. Bude se na mne pamatovat; jednou psal kritiku k mé skautské příručce.“

27. ledna 1961 dostal spolupracovník StB „Karel“ odpověď z redakce „Nového domova“ z Kanady: „Vážený pane, Váš sympatický dopis předali jsme Dr. Velenu Fanderlikovi, který se Vám jistě sám ozve. Je to spolupracovník našeho listu, žije ale tisíce mil od nás, na druhé straně Kanady (větší vzdálenost než od nás do Evropy) a proto nečekejte odpověď okamžitě. Činí nám potěšení, že jsme Vám mohli poskytnout tuto nepatrnou službu.

Již text redakční odpovědi naznačoval, že Státní bezpečností tolik očekávaný kontakt s Velenem Fanderlikem nebude lehké navázat – a posléze jej řídit – ani na třetí pokus. Následující vývoj to jen potvrdil. Velen Fanderlik se neozval ani spolupracovníkovi „Karlovi“, za nimž se skrývala vyznaná skautská osobnost, opravdová legenda československého skautingu.

V dubnu 1961 byl vložen do agenturně pozorovacího svazku č. 273, založeného 19. 5. 1955 na Velena Fanderlika, zápis z něhož citujeme: „…Fanderlik udržuje četné styky s čelnými funkcionáři světového skautského hnutí, dopisuje do mezinárodních skautských časopisů a podílí se na přípravě skautských programů radia Svobodná Evropa. V krajanském časopisu Nový domov napsal v roce 1958 článek „Skauting as pionýrství“. V článku hanobí naše zřízení, vyzdvihuje metody skautingu a kritizuje Pionýra. V průběhu rozpracování byly podniknuty pokusy o získání kontaktu na Fanderlika s cílem zjistit jakou vyvíjí činnost proti ČSSR. Pokusy však nebyly úspěšné. Navrhuji dále pracovat na pátracím svazku podle operativního plánu s cílem zjistit zda Fanderlik řídí ilegální skautskou činnost na území ČSSR, resp. tuto činnost vyvíjí přes další osoby, nebo organizace.“

O dva roky později, opět v dubnu, byl Pozorovací spis, vedený StB na Velena Fanderlika uložen do archivu na dobu deseti let z důvodů: „…že jmenovanému nebyla prokázána nepřátelská činnost proti republice, ani se ji nepodařilo objasnit, či s ním navázat kontakt, který by k takovému objasnění vedl…“

Už se asi nepodaří zjistit, bylo-li mlčení Velena Fanderlika na všechny pokusy o navázání kontaktů odrazem vynikající informovanosti o situaci ve staré vlasti a nebo se na něm podílely jeho bohaté životní zkušenosti. Ať už tomu bylo jakkoliv; zavléci Velena Fanderlika do své hry komunistické policii prostě nevyšel.

Jiří Zachariáš - Pedro (duben 2006)