wz
 

Skautský oddíl Velena Fanderlika

 

 

Bratr František Bobek

zůstal skautské lilii

věrný celý život

 

 

    Poslední pocta

Třicátého května 2006, jako blesk z čistého nebe nás zasáhla neočekávaná zpráva, že František Bobek - Stopař, narozený ve znamení Střelce v roce 1932, podlehl srdečnímu infarktu.

Bratr František Bobek - Stopař pocházel z dělnické rodiny. Jeho maminka byla pomocnou dělnicí a jeho tatínek byl řidičem u ČSAD. V roce 1945, když bylo Františkovi 13 let, přihlásil se v Praze-Michli do skautského 177. oddílu Junáka. O dva roky později přešel do 145. junáckého oddílu v Praze Strašnicích. Skauting se stal jeho celoživotní láskou. Po „vítězném únoru 1948“ pohůnci KSČ, členové SČM ale nepovolili hochům a děvčatům starším 15 let, aby mohli být nadále členy Junáka. Udělali z Junáka pouze dětskou organizaci aby ji lépe ovládali a děti vychovávali podle komunistické linie. Zanedlouho Junáka zrušili a založili vlastní Pionýrskou organizaci ČSM. Bratr František se proto v letech 1949-1950 stal zakladatelem a vůdcem ilegálního junáckého oddílu v Praze Strašnicích.

Po učednických letech se vyučil řemeslu stavebního zámečníka a byl zaměstnán v komunálním Stavebním podniku hlavního města Prahy. V roce 1950 se s oddílem starších hochů zapojuje do protikomunistické odbojové činnosti v ilegálním junáckém středisku Ostříž. Členové ilegálního střediska Ostříž svou odbojovou činnost kryli aktivitou ve vlastní skupině ČSM. Když příslušníci StB začali jejich činnost vyšetřovat, podařilo se jim mnoho věcí zatajit včetně zbraní. Jejich vyšetřováni probíhalo na svobodě. Lidový soud se s nimi konal druhého dubna 1953. Obviněni a odsouzeni byli pouze za sdružování proti republice. Dostali celkem malé a někteří obvinění i podmíněné tresty. Při hlavním soudním líčení byl František Bobek a někteří další členové skupiny vzati do soudní vazby. Zanedlouho v důsledku amnestie prezidenta republiky ze dne 4. 5. 1953 byli však propuštěni na svobodu. František začal pracovat v n.p. AERO v Praze a koncem října nastoupil vojenskou základní službu.

Členové skupiny se navzájem domluvili, že budou opatrně pokračovat dál ve své odbojové činnosti. Státní bezpečnost je však nespustila ze zřetele. František - Stopař byl s ostatními druhy znovu zatčen. Při jejich novém vyšetřování byla prozrazena celá jejich odbojová činnost včetně zbraní. František byl odsouzen v březnu 1955 za sdružování proti republice a velezradu na sedm let ztráty svobody, zabavení veškerého majetku a ztráty občanských práv. Trest si odpykával v uranových dolech u Jáchymova. O jeho ilegální protikomunistické činnosti vypráví knížka „Skauti za ostnatými dráty“, jejímž je spoluautorem. Z vězení byl propuštěn začátkem května 1960. Celkem prožil ve vězeňských lágrech necelých šest let.

Po návratu z vězení nemohl vykonávat své řemeslo, kterému se vyučil. Na úřadu práce byl hrubě odmítnut s připomínkou, aby nezapomněl, odkud se vrátil. Přes svůj nesouhlas byl pracovně nasazen do podniku Autorenova v Hostivaři, kde myl součástky na auta za 900 Kč měsíční mzdy.

Koncem roku 1966 se stal členem a vůdcem šestého oddílu Tábornického klubu „Psohlavci“. Na jaře roku 1968 obnovuje s ostatními Psohlavci činnost Junáka v Praze a také svůj 145. junácký oddíl při vzniklém 34. středisku Ostříž. Se svým oddílem podniká tři letní tábory a v době, kdy je činnost Junáka opět zakázána, vstupuje se svými hochy do Svazu ochránců přírody a krajiny (TIS), pod jehož hlavičkou uskutečňuje ještě dva letní tábory. Koncem roku 1972 si ho opět předvolala Státní bezpečnost a po výslechu v Bartolomějské následoval zákaz veškeré jeho práce s mládeží. To již byl ženatý a v době tzv. „normalizace“ pracoval u ČSD jako opravář vagonů. Aby mohl uživit svou rodinu, dřel o sobotách a nedělích v nejnižší platové třídě.

Koncem roku 1989 obnovuje již potřetí svůj 145. oddíl Junáka a to opět při vzniklém 34. středisku Ostříž. S ním uskutečňuje každý další rok letní tábor ve šluknovském výběžku naší republiky. V roce 1992 předává svůj junácký oddíl mladšímu vůdci a do roku 1996 vede jen 233. smečku těch nejmladších – vlčat .V srpnu 1994 absolvuje Pražskou lesní školu na Červeném Hrádku u Sedlčan. Od roku 1995 se stal členem čestného Svojsíkova oddílu v Junáku a v roce 1998 byl přijat i do čestného skautského oddílu Velena Fanderlika.

Ve SOVF byl spolehlivým, ochotným a příkladným členem s nejširším záběrem své činnosti. Propagoval činnost a existenci SOVF, chyběl jen na málokterých akcí oddílu, nikdy neodmítl pomoc a přiložit ruku ke společnému dílu, do oddílu doporučil mnohé nové členy, atp. Byl aktivní nejen ve SOVF a ve svém junáckém středisku Ostříž, ale i v dalších společenských skupinách, například ve vojenském historickém klubu. Navíc byl aktivním členem historické komise Junáka, rádcem Strážců Svojsíkova hrobu, zasloužil se o pamětní desku prof. Antonína B. Svojsíka na domě v Náplavní ulici, kde zakladatel čs. skautingu bydlel. Františkovým nápadem a úsilím vznikl ve strašnickém krematoriu národní památník obětem první a druhé světové války a třetího protikomunistického odboje z řad skautů a skautek, atd.

Poslední poctu bratru Stopaři přišli vzdát ve středu 7. června 2006 do obřadní síně krematoria v Praze Strašnicích příslušníci jeho rodiny, příbuzní, přátelé, skauti a skautky, členové KPV a ti, kteří Františka znali a měli rádi. Jeho místo zůstalo prázdné – jeho příkladný vzor zůstává.

Děkujeme ti, bratře Stopaři za vše, čím jsi nás obohatil. Nezapomeneme.

-Owigo-

Fotografické album z posledního rozloučení »