wz
 

Skautský oddíl Velena Fanderlika

 

 

 

Je obdivuhodné, že ruiny kláštera, které premonstráti dostali v roce 1990 zpět

a kde nebyla ani jedna místnost k obývání

se již podařilo alespoň z části opravit

 

 

    Zájezd do kláštera Teplá

V sobotu 15.července 2006 odjíždíme objednaným autobusem z Prahy 6, od hotelu Diplomat do západních Čech. Je sedm hodin, počasí skvělé, žádné tropické horko i když slunko visí na obloze. Zájezd na muklovskou pouť pořádá pražská 15. pobočka KPV, která hradí účastníkům dopravu.

Z našeho SOVF se akce zúčastnil bratr Hroznýš, Vlk-Akela, Owigo a sestra Kastelánka, z Činu se připojil Zvonda a Pepa. Chtěl s námi jet i bratr Camel, ale jelikož byl před 2 dny propuštěn z nemocnice omluvil svou neúčast. Škoda, že podobné akce za poznáním, jako je tato, nevyužívají i další členové pražské družiny.

Cestou v autobusu se rozdaly písemné materiály o místě našeho cíle. Na parkoviště před klášter jsme přijeli kolem 9,30 hodin. Měli jsme čas prohlídnout si nádhernou scenérii klášterní zahrady s rybníkem, s malou křížovou cestou, s mohutnými státem chráněnými lípami a různá zákoutí kláštera. V deset hodin proběhla slavnostní mše svatá v opatském kostele Zvěstování Páně, kterou celebroval mons. Václav František Lobkowicz, o. praem.

Kostel byl zcela zaplněný, přijely autobusy s bývalými politickými vězni a bývalými členy PTP až z Moravy a Slovenska. Mše v kostele skončila během dvou hodin a byla tu možnost prohlídky vnitřku kostela i vzácné klášterní knihovny a muzea včetně malé výstavky o persekuci řeholních řádů za komunistické vlády v ČSR. Měli jsme tak možnost vidět i následky správcování kláštera komunistickou armádou a státní památkovou péčí.

Je obdivuhodné, že ty ruiny kláštera, které premonstráti dostali v roce 1990 zpět a kde nebyla ani jedna místnost k obývání se jim podařilo alespoň v malé části kláštera již opravit, aby zde opět klášterní život mohl začít.

Jako mnozí účastníci muklovské pouti, ani my jsme neodolali a zakoupili v místní prodejně i kalíšek dobré klášterní medoviny s příchutí mandlí. Potom se od 12 do 13, 30 hodin v pivnici Klášterního hotelu podávalo občerstveni. Guláš s chlebem a pivo za cenu, kdo co dá, přišel každému vhod i když musel na jídlo vystát delší frontu. Od 13,30 hodin bylo setkání politických vězňů a příslušníků PTP ve velkém Modrém sále, který se z více jak třetiny zaplnil. Setkání přišel v úvodu pozdravit mons. Václav František Lobkowicz, o. praem. Za KPV promluvil František Šedivý, za PTP bratr Blažek a slovo dostali i další osobnosti společenského a duchovního života.

Po 15 hodině nasedáme do autobusu na zpáteční cestu do Prahy. Z tohoto důvodu jsme vynechali z programu pout k ostatkům blahoslaveného Hroznaty a koncert na velké varhany a chórové varhany v opatském kostele, kde byly na programu skladby J. S. Backa, J. Pachelbela a J. N. F. Segera.

V Praze jsme byli něco po páté hodině a za konečnou výstupní stanici byla zvolena Pošta u Vítězného náměstí v blízkostí Metra. Myslím, že všichni účastníci byli velmi spokojeni s prožitky získáných během zájezdu i s krásným slunným dnem.

 

Z historie kláštera premonstrátů Teplá

 

Klášter premonstrátů Teplá byl založen mezi léty 1193 až 1197 českým dvořanem Hroznatou Tepelským z Ovence, který sem uvedl z pražského Strahova řeholníky řádu premonstrátů. Velmož toto území kolem tržní osady Teplá obdržel od panovníka ke kolonizaci a zabezpečení západní hranice českého státu.

Po ztrátě syna a manželky vstoupil velmož Hroznata do řádu a stal se správcem klášterního majetku, který mu věnoval. V této funkci byl v květnu 1217 zajat chebskými rytíři, kteří byli nepřátelé kláštera. Jelikož nesložil požadované výkupné byl umořen ve vězení hlady, dne l4. července téhož roku.

Po jeho smrti se vyvinula k jeho osobnosti zbožná úcta jako mučedníku pro spravedlnost. Proto ve výroční den jeho smrti do kláštera putuji političtí vězňové z období nacismu a komunismu. Tato tradice se udržuje od roku 1947.

V roce 1997 se světec Hroznata stal patronem plzeňské diecéze. Tepelský klášter od svého založeni se na 800 let stal centrem kultivace kraje po stránce duchovní, kulturní i hospodářské. V pohnuté klášterní historii se střídala období vzestupů a pádů.

Klášter šestkrát vyhořel. Roku 1278 byl poprvé vypleněn. Roku 1381 podlehli řeholníci i okolní české obyvatelstvo moru, což opat Bohuš z Otočíc řešil povoláváním německých kolonistů. V druhé polovině l5. století se upevnilo klášterní hospodářství zakládáním rybníků a těžbou stříbra. Od toho období se začalo Tepelsko dále poněmčovat přílivem horníků. Během třicetileté války byl klášter čtyřikrát vypleněn Švédy. Na přelomu 17. a 18. století se hospodářská situace stabilizovala natolik, že mohl opat Raymund Wilfert II. přikročit v letech 1690–1724 k velkolepé přestavbě konventu podle návrhu architekta Kryštofa Dienzenhofera.

Dnes je však většina barokního konventu kvůli havarijnímu stavu veřejnosti nepřístupná. Původní románsko-gotickou podobu síňového trojlodí si uchoval pouze klášterní kostel Zvěstování Páně s dominantním dvojvěžím (výška 60 m).

Klášter měl zásluhy i o vznik Mariánských Lázní a celé l9. století byly Mariánské lázně klášterem rozšiřovány a zvelebovány. Díky těmto investicím se mu pak staly jedním z hlavních zdrojů příjmů vedle velkostatku Teplá a Krukanice. Na tomto základě bylo možno upravit hráze rybníků proti povodním, stavět nové hospodářské budovy, mlýn, pivovar, lékárnu, a provozovat rozsáhlou charitativní činnost.

Na počátku 20. století byl klášter na vrcholu svých hospodářských sil a politické moci. Po první pozemkové reformě roku 1925 ale přišel o základ svého hospodářského zázemí. Zároveň se na Tepelsku začaly zostřovat německo-české národnostní rozpory, které se nevyhnuly ani řeholníkům v klášteře.

Za okupace v letech 1939–1945 byl klášter vystaven značné persekuci ze strany nacistů, kteří jej chtěli zkonfiskovat a za jeho kulturní památky nakoupit válečný materiál. Opat dr. Gilbert J. Helmer musel využít svého politického vlivu a známostí, aby klášter zachránil před likvidací. Klášteru byl však zkonfiskován majetek v Mariánských Lázních, byla v něm zřízena porodnice pro nacistické svobodné matky a tábor ženské pracovní služby. Nedaleko kláštera byl zbudován zajatecký tábor, řeholníci byli hlídáni gestapem a sedm členů tepelské kanonie bylo vězněno.

Po obsazení Teplé americkou armádou (6. 5. 1945) byl klášter zase citelně postihován od československé státní moci jako středisko germanizace. Odsunuté řeholníky nahradilo několik Čechů v čele s převorem Heřmanem – Josefem Tylem (1914–1993), který jako vězeň z Osvětimi a Buchenwaldu těžce navracel klášteru jeho poškozenou prestiž. Byl nacisty koncem války vězněn tři roky. Zasloužil se o to, že komunisti nemohli prohlásit klášter za konfiskát a klášter nezrušili. Uvalili na něj pouze státní správu. Komunisté však zatkli Heřmana Tyla v únoru 1950 a v roce 1951 odsoudili na 12 let vězení, z kterého vyšel na amnestii skoro za osm let.

Noční přepad komunistických ozbrojených složek v polovině dubna 1950 však na čtyři desetiletí nezákonně přerušil činnost kláštera. Zachována byla pouze knihovna a kostel jako památková trasa přístupná od roku 1958 veřejnosti. V letech 1950–1978 se objekt kláštera stal sídlem vojenské posádky, která klášter vážně poničila. Následné 121eté období správy objektu plzeňským památkovým ústavem znamenalo další pustnutí areálu z důvodu nedostatku financí a nekvalitní práce socialistických firem.

V polovině září roku 1989 byl Heřman Josef Tyl tajně zvolen opatem tepelské kanonie. Klášter Teplá byl řádu premonstrátů navrácen počátkem roku 1990, bez lesů, polností a dalšího státem uloupeného majetku. Od té doby se řeholníci potýkají s obnovou zničeného nebo rozchváceného majetku. V roce 1993 na děkanství v Mariánských Lázních tiše zesnul opat tepelských premonstrátů H. J. TyI. Jen postupně a pomalu se daří obnovovat duchovní a kulturní tradice kláštera. Tepelští premonstráti pastoračně již spravují 26 přivtělených far v okolí.

 

-Owigo-