wz
 

Skautský oddíl Velena Fanderlika

 

 

 

 

    Slavnostní udílení Řádu Stříbrného vlka

Slavnostní udílení Řádu Stříbrného vlka bratru Ladislavu Ruskovi - Šamanovi (Olomouc, biskupská rezidence, 16. června 2007)  

Záznam z videonahrávky

Bratr MUDr. Tománek, senior sboru nositelů ŘSV – udělující vyznamenání:
Bratr Šaman je současný dvanáctý nositel ŘSV. Každý z nás dostává darem srdce, dostává darem nejen to tělesné, duševní ale i to duchovní. Na tom je to nejcennější, že br. Šaman ten dar ducha a srdce uměl použít ve své tvorbě, a že hlavně v něm vytrval a uměl nám ho předat. Že je oporou a že na něj můžeme spoléhat a najít v něm ten svůj vzor. Děkuji. Známe se už skoro 6 desetiletí, moc ti děkuji za tvoji zbožnost, za tvé přátelství a za všechny a za vše čím jsi mě i hnutí obohatil.

Bratr Rusek - Šaman – po převzetí nejvyššího skautského vyznamenání:
Především bych chtěl poděkovat Vám pane biskupe Hrdličko za slavnost kterou si ani nezasloužím, že jste tak vstřícně vyšel přání pražských organizátorů a poskytl tyto historicky důstojné a cenné místnosti této mě na počest uspořádané slavnosti.

Než poděkuji dalším a bude to celá řada děkování, ještě vám excelence chci říct, jak zajímavé spojitosti vytváří náš lidský život.

 

Padesát metrů odtud byla začátkem čtyřicátých let, po válce, Stojanova studentská kolej a já jeden z prvních posluchačů přihlášený na inzerát, který hlásal, že se obnovuje starodávná olomoucká univerzita, jsem tam našel na celou dobu studia svůj pobyt. Excelence, pod těmito okny tady jsem den co den chodil na přednášky na pedagogicko-filozofickou fakultu, neboť můj obor vyžadoval několik semestrů studia na pedagogické, filozofické ba i na přírodovědecké fakultě, kde se vyučovala deskriptiva. A do třetice - na starodávném Václavském náměstí, kde stojí katedrála jsem jako 14 letý chlapec opožděně, po útěku z okupovaného Slezska, byl podruhé křtěn i biřmován na mnou zvolené jméno Václav. Odznak na jedné z mých kapes je rytířský odznak řádu sv. Václava který mi trojím úderem meče, posvěceného kardinálem Tomáškem ve svatováclavské kapli mě, tak říkajíc, pasoval na rytíře.

 

Na tomtéž Václavském náměstí měla univerzita propůjčené místnosti a budovy pro katedru výtvarné výchovy. Tam jsem studoval, tam jsem skládal některé státnice a proto, že se všechno vrací v kruhu, jsem tam desetiletí vyučoval, přednášel a učil kresbu, grafiku, písmo a kompozici v těch místech, kde nám zabili posledního Přemyslovce. Hle, jak je ten svět malý. A moje první vyslechnutá přednáška, a to jméno – Gregora Mendla už tady padlo, byla v té budově, kousek odtud, kde je pamětní deska na toho učeného řeholníka který objevil zákony genetiky.


To všechno úvodem k díkům který chci vyslovit po vás, vaše excelence, bratrovi z Prahy bratru Miloši Blažkovi, který je iniciátorem a dlouholetým vedoucí ELŠ, čehož, a teď se přiznávám, jsem se z počátku nesmírně zalekl. Já, prostý člověk jehož skautským vzorem je chudáček Boží, svatý František s Assisi, mám vstoupit do těchto zlatem a štukem zdobených místností. Velmi jsem se toho bál. Ale teď, bratře Miloši, Merkure ti děkuji, že jsi to připravil pro ty bratry šedivé, Stříbrné vlky, kteří tady našli důstojnou kulisu pro tento dnešní akt.

 

Vám všem z ELŠ, kteří jste poskytli ediční fórum a ty, bratře Merkure i finanční podporu pro mé už četné publikace. Vám bratří z Činu, bratře Owigo a další, které tady zastupuješ, chci ze srdce poděkovat, že jste na stránkách toho časopisu, námi pravověrnými skauty milovaného, a mnohými takzvanými skauty nenáviděného, že jsi mi poskytl fórum které vedlo k dalším kontaktům. Bratři, kteří mi umožnili publikovat články, zvláště bratru Pechovi z Brna, Zbyškovi, který je redaktorem, vydavatelem i editorem drobného statečného skautského časopisu, který někteří v Praze nazývají rebelantským a skřípou zuby nad každým dalším číslem, chci z celého srdce poděkovat. Bratře Zbyšku, ty patříš k mým spolubojovníkům nejbližším.

 

A chci poděkovat v nemenší řadě, a teď prosím otce biskupa aby vyslechl o co nyní poprosím, své ženě, bez jejíhož zázemí její trpělivosti s jakou snáší mé občasné nervózní stavy, zvlášť v posledních dnech, které jsou pro mě namáhavé, teď mluvím na prášcích, aby jste až budete na závěr vyslovovat své biskupské požehnání našemu svazku který trvá už, neuvěřitelných 54 let, což je v této morálně zpustlé době zvláštností, aby jste jeden paprsek z tohoto požehnání nasměroval i na nás.

 

Ale nesmím zapomenout poděkovat úplně všem, kteří mi přáli, kteří neposlouchali to skřípění zubů, které se ozývalo z některých pražských míst. Já jsem upřímný člověk, a skaut je pravdomluvný. Ne všichni na vysokých místech pražských přáli tomuto mému vyznamenání, které bylo odkládáno a dokonce zdůvodněno, že nejsem Junák, že to odmítám, že se potýkám s něčím jiným a tak dále. Nechci kalit tuto chvilku, ale přiznám se, je to stín, který ovšem zaplaším, na radosti které mám z takto uděleného vyznamenání.

 

A až se odtud vrátím ke svému pracovnímu už velmi odřenému stolu, věřte, že já pokleslý výtvarník a literát, dám do služeb té skautské linie, která říká, Skauting je celoživotní hnutí. Bratře náčelníku, Skauting je celoživotní hnutí, to není spolek pro děti. Děti nevytvářejí hnutí. Děti ať se těší hraní, třeba vytahováním ježka z klece. Ale skauting roste významem s věkem svých členů. A počet členů se může zmenšovat jestli skauting se promění v tuctový spolek jakých je všude plno, s trochou táboření, s trochou odborek, s trochou her.

 

Popřejte sluch osmdesátiletému člověku, Skauting je cesta ke skautství a skautství je vysoký stav lidství, světlo z legendy Stoupání na horu. Vzpomeňte si na to.

 

Mým životním heslem je několik citátů. Jeden je z posledního dopisu, z poselství bratra zakladatele-náčelníka. On říkal: Až budete odcházet z tohoto světa hleďte, ať ho zanecháte alespoň trochu v lepším stavu, než když jste do něho vstupovali. Vážné heslo je latinské, já jsem latiník, samouk ale tolik latinsky umím: Per aspera al astra což znamená Drsnou cestou, překážkami, obtížemi vzhůru ke hvězdám.

 

To je cesta skautingu, cesta prostého hledačství lidství, skauting hledá cestu, hledá brody, hledá mosty, hledá štěstí, hledá stopy, ale taky stopy zanechává. Věřte, já se svou skrovnou formou snažím zanechávat určitou stopu tak, aby příští generace která teprve docení skauting, ano teprve bude doceněno, co my dnes děláme. Aby ta stopa byla čistá, rovná a bez kličkování.

 

Děkuji všem bratřím, kteří mě upřímně přejí toto vysoké vyznamenání a prosím aby ho alespoň akceptovali ti, kterým to z nějakého důvodu nepřišlo nějak vhodné.

 

Chci také poprosit otce města a kraje slovy které jsem před deseti lety řekl jejich předchůdcům, tehdejšímu panu primátorovi Kosařovi, který navštívil Den otevřených dveří ve skautském domě. Velevážení pánové, přijměte to co teď řeknu, až budete rokovat nad hromádkou financí, kam dát dotace, kterým spolkům, kterým institucím, pohlédněte na kvótu dávanou fotbalu, fotbalu v němž se točí miliony, fotbalu který si vydělává sám na sebe, fotbalu jehož činovníci bývají odměňováni až šestimístnými sumami, zatím co prostí skautští vůdcové, střediskoví, oddíloví a další, konají všichni do jednoho svou práci zdarma a nezištně. A skauti nemají podniky po nichž policie musí vyklízet ulice a město platit uklizeče. Porovnejte prosím částky které zatím jsou neuvěřitelně rozdílné.

 

Pan primátor Kosař mi tehdy vysvětlil, že tím že dává vysoké částky na fotbalovou mládež odvádí je od páchání bůhví jakých alotrií někde v ulicích. Ale skauti totéž činí daleko výrazněji. Město bude mít ve skautech ty nejlepší občany, zatímco vandalství, hrubost a arogance provázející, bohužel, tyto bojové hry, nedávají městu totéž. Nezlobte se, že jsem zneužil tuto chvilku která by měla být posvátná pro nás všechny, využil k prosbě, ale já se dovolávám toho, co někdo z vás řekl, že budete pamatovat příště na skauting, který může být vaši občanskou pokorou a pamatujte, mezi skauty jsou vaši voliči.


Na závěr vám všem kteří tu jste hodně zdraví, hodně štěstí a prosím pamatujte: Jdeme společnou skautskou stezkou, stezkou bratrství, i to slovo už mizí a dokonce jsem byl pokárán když jsem prosil, abychom se drželi slov bratrství, bratr, sestra. Skauting není parta, skauting není spolek, skauting jemuž já sloužím a vy sloužíte je hnutí celoživotní.
 

Já vám děkuji ze srdce za pozornost
 

Z videokazety přepsal Josef Hájek - Ducháček (srpen 2007)

 

Související články:

 

Nový nositel Řádu Stříbrného vlka »

 

Fotografické album »

 

Životopis »

 

Rozhovor s jubilantem »