wz
 

|KPV pobočka 15 - Praha||Časopis Věrni zůstaneme||Z historie 3. odboje||Skautský oddíl Velena Fanderlika|

 

 

 

 

    Bořivoj Čelovský - šel svou cestou…

V záplavě novinových informací o volbě nového prezidenta republiky se ztrácelo, nenápadné, krátké oznámení pro veřejnost, že 12. února 2008 po těžké nemoci zemřel český historik, známý svou dobrodružnou povahou, ale i pílí a zarputilostí hraničící až se šovinismem.
 

Narodil se roku 1923 v Heřmanicích u Ostravy jako druhé dítě nezámožných rodičů. Jeho otec byl výpravčí vlaků ČSD a matka měla malý obchůdek s dámským prádlem. Sotva patnáctiletý utekl z domova do Polska, aby se připojil k formujícímu se čs. zahraničnímu vojsku. Podle jeho vyprávění přijela za ním matka do Krakova, dala mu pár facek a zavezla jej zpět domů. Od února 1943 byl dvacetiletý Bořivoj, v totálním nasazení mladých lidí, nasazen na práci do Německa a na konci války jen náhodou unikl popravě, když se chtěl připojit k partyzánům v Beskydách.


Po skončení války začal na vysoké škole studovat právo a začal se také politicky angažovat jako člen národně socialistické strany. Vždy jednal nekompromisně, ale někdy i impulsivně. V listopadu 1948 odešel ilegálně z Československa do exilu a v roce 1950 zakotvil v Kanadě. Vystudoval zde historii a v roce 1958 německy vydal knihu Mnichovská dohoda 1938, která se setkala s nelibostí sudetoněmeckých kruhů, komunistických historiků v Československu i částí českého exilu. Dodnes však zůstává jednou ze základních monografií k tématu. Ve stejném roce se nechal s vědomím kanadské kontrarozvědky naverbovat jako dvojitý agent československou Státní bezpečností a po tři roky tahal její důstojníky za nos a zásoboval je falešnými zprávami. Výsledkem akce bylo vyhoštění rezidenta StB, který pracoval pod diplomatickým krytím, z Kanady. Bořivoj až do roku 1990 zastával různé funkce v kanadské státní správě a působil také jako poradce několika politiků.


Ve své historické práci pokračoval až po svém návratu do rodné vlasti na počátku 90. let. Za patnáct let vydal tucet knih, které se na velmi vysoké úrovni věnují různým problémům soudobých dějin (exilová politika, komunistická represe, německá politika v protektorátu, apod.) a tři knihy memoárové, např. Šel jsem svou cestou. Za posledních zhruba patnáct let vydatně v republice čeřil zatuchlé, stojaté a klidné vody dnešní české historiografie. Některé své kolegy pranýřoval za jejich komunistickou minulost, politikaření a dnešní nadbíhání Němcům. V příštích letech za něho budou mluvit již jen jeho zaznamenané názory, komentáře a sepsané knihy. Čest jeho památce!

Owigo