wz
 

Skautský oddíl Velena Fanderlika

 

 


 

 

 

 

    Život ve víře ve skauting a svobodu

Text proslovu na pohřbu Jiřího Kafky – 24. dubna 2008

 

 

24. duben je dnem, kdy si skauti na celém světě radostně připomínají činy dávného rytíře Jiřího. Do opatrování mu svěřili své hnutí a snad se ještě stále cítí být jeho následovníky. Pro mnohé z nás však bude skautský svátek 24. dubna, už navždy spojen také se smutnou připomínkou odchodu muže, který dokázal našim životům vtisknout nadšenou aktivitu, víru, obsah a směr.

Zpráva o náhlém úmrtí bratra, kamaráda a přítele Jiřího Kafky se od 17. dubna šířila po celé naší vlasti, rovněž i za její hranice, nejrůznějšími formami. Většina z nich však si zachovala tvar prvotního oznámení: Odešel nám Owígo, trudně říkaly esemesky, maily, telefonáty, i dopisy. Spojka „nám“, byla v té smutné větě opravdovým pojítkem všech, jimž osud, náhoda, štěstí dopřály vstupu Jiřího Kafky do jejich životů. Stala se projevem vděčnosti, náklonnosti i hloubky přátelství. Není přitom rozhodující jakou přezdívkou byla věta se spojkou „nám“ ukončena. Zda Owígo, Jíra, Jirka, Bigles nebo Kazatel. Všechny mluvily o Jiřím Kafkovi, postihovaly pouze různá prostředí a časové úseky jeho života.

Narodil se v roce 1936. Letos na podzim by mu bylo dvaasedmdesát let. V dětství potkal skauting, aby o jeho legální podobu, vlivem neblahých společenských událostí, poměrně brzy přišel. Násilné rozehnání skautingu po únoru 1948 nikdy nepustil se zřetele. Skauting, který se mu stal životním stylem, vždy spojoval se svobodou a demokracií. Nevěřil, že může být opravdového skautingu bez občanské svobody a demokratických práv společnosti. Stejně tak přesně rozlišoval, a učil nás tomu, co je ve skautingu výchovný prostředek a co výchovný cíl a jak snadno lze oba zaměnit. K známé, často uváděné, podpůrné, či vysvětlující větě o tom, že skauting je hra, připomínal Jiří že má i druhou část. Komplexně ji vyslovil náš generál zakladatel: Skauting je hra, ale hra o velikou sázku. Tou sázkou je myšlena samozřejmě výchova skautingem a její celoživotní působení. A právě o naplnění druhé části Baden-Powellovy věty, tak často pomíjené, šlo Jiřímu především a nejvíce. Role skautského vůdce-vychovatele se mu stala smyslem života a posláním.

Nad všemi kluby, oddíly, partami, trampskými osadami, co jich Jiří s nezměrnou houževnatostí ve svém životě vytvořil se vždy vznášel duch skautingu a neobyčejného v pravdě úžasného přátelství. Každý účastník těchto společenství, ať už jeho povědomost o tom byla okamžitá nebo dodatečná, byl jejich duchem tvarován a posunován k pozitivním mravním normám, vychováván k službě a odpovědnosti.

Jiří byl programově přesvědčen o tom, že společenskou kariéru dělá v zemi kde je nepřítel, jen neslušný člověk. Tím nepřítelem mu byl komunistický režim. Ten trval, jak víme, více než čtyřicet let. Po celou dobu Jiřího dětství, mládí i středního věku.

Za jeho víru ve skauting a svobodu, za vytváření společností vyznávající hodnoty skautingu mu nepřítel vyměřil, jak byl zvyklý, trest odnětí svobody. Příznačné pro Jiřího bylo, že po návratu z vězení měl dříve než zaměstnání postavený skautský oddíl. Ve skautingu a podobných uskupení byl Jiřího kariérní růst jedinečný. Avšak vždycky jen v pozicích výchovných. V těch dosáhl úspěšných výsledků jako málokterý skautský vůdce. Nešlo mu o pašalíky a trafiky, ani skautské ne. Krom toho neznám žádného jiného vůdce, který by výchově skautingem obětoval tak absolutně (doslova) všechno jako Jiří.
 

Jiří připomínal chlapce, který dokonale pochopil poselství Kiplingovy básně „Když“. Svým životním vzorem přenášel její verše dál na nás na všechny. Na nás, kterým Jiří zemřel, a kteří tu zůstali.

V našich srdcích a myslích zanechal hlubokou, nezapomenutelnou stopu. Věřím, že bude ve vzpomínkách u našich ohňů a na životních stezkách pořád s námi, že nám bude stálým příkladem a inspirací.

Děkujme Ti za všechno, co jsi pro nás vykonal.

Jiří Zachariáš - Pedro