wz
 

|KPV pobočka 15 - Praha||Časopis Věrni zůstaneme||Z historie 3. odboje||Skautský oddíl Velena Fanderlika|

 

 

Komunizmus je zlo a musí se mu odporovat, protože

odporovat lži je přirozená a nutná věc. A to také děláme my, političtí vězni padesátých let minulého století

z projevu 7. 3. 2007

 

 

    Ing. Mirko Šťastný

Mirko Šťastný se narodil 9. října 1927 v Praze. Vyrůstal v „masarykovské“ rodině, jeho otec byl legionář a Šťastný se už v mládí stal funkcionářem národně socialistické strany.

V únoru 1948 se jako student ČVUT zúčastnil protestního pochodu na Pražský hrad. „K prezidentu Benešovi jsme se tehdy nedostali,“ vzpomíná, „zavřeli před námi bránu a už tam byl pohotovostní pluk. Mezi policisty panoval viditelný rozkol, když jsme začali zpívat hymnu, tak jedni stáli a vzdávali čest, druzí otočili pušky a pažbami do nás řezali.“

Krátce poté se Mirko Šťastný podílel na založení odbojové skupiny Eduard I., II. a III., která sestávala převážně z obyvatel Královských Vinohrad. Členové skupiny se zabývali hlavně rozšiřováním protikomunistických letáků, zařizovali převádění lidí na Západ, předávali informace a sbírali peníze na podporu režimem pronásledovaných rodin.

Mirko Šťastného zatkla StB v květnu 1950 na schodech domu, v němž bydlel, po udání přičinlivé sousedky. „Míjel jsem policajty na schodech a jeden se mě zeptal: Nejste Mirek Šťastný? Chtěl jsem říct ne, ale vtom vykoukla ženská od nás z baráku a řekla: Jo, to je von! Tak mě měli.“

O pobytu ve vazbě na Pankráci říká: „Mezi dozorci byli neuvěřitelní sadisté. Jeden třeba otevřel kobku a musel jste se hlásit: ‚Číslo to a to vám přeje, pane veliteli, dobré ráno. Vám, vaší manželce a dětičkám i vašemu pejskovi přeje dobrý den.’ Když jste podobnou šaškárnu neudělal, vlítli dovnitř čtyři s pendrekem a byl jste samá krev“

Po tvrdém vyšetřování byl Mirko Šťastný souzen v jednom z procesů souvisejících s případem Milady Horákové – a ve vězení na Pankráci byl také v den její popravy. Dostal patnáctiletý trest, který si odpracovával mj. v uranových dolech. Na Jáchymovsku fáral na šachtě Eva, poté byl převezen do příbramského tábora Vojna, kde se stal jedním z aktérů tzv. nudlové aféry – vězeňské vzpoury proti nesnesitelné stravě.

„V Ruzyni, kam jsem se dostal po ‚nudlové aféře‘, jsem měl za trest jednadvacetidenní korekci. Jednou za tři dny jsem dostal poloviční dávku jídla, spalo se na betonu, bez přikrytí, ruce na nohách, od šesti do deseti hodin jsem musel chodit, jinak dozorci kopali do dveří, opřít jsem se nesměl... Na dole Eliáš zase lítaly v korekci krysy a vedle byl prasečinec, takže když jste dostal za trest deset dní, bylo vám jasné, že se těch deset dní nevyspíte, protože se budete bát, aby vás krysa nepokousala... Dohromady jsem v korekcích strávil víc než sto padesát dnů.“

Po táborech a věznicích putoval až do roku 1960, kdy ho propustili na amnestii. Po „sametové revoluci“ byl místopředsedou Konfederace politických vězňů, předsedou pražské pobočky KPV 15 a členem pražské družiny čestného Skautského oddílu Velena Fanderlika. Ve skautingu používal přezdívku Mirajz.

Zemřel náhle odpoledne 29. listopadu 2009.

(zdroj: Jedni z nás…, Vydal Úřad vlády České republiky, 2008)

Pane Šťastný,
děkujeme za vaší přednášku, byl to skvělý soubor informací. Máte docela tragickou minulost a uvědomuji si, jaké máme štěstí, že to skončilo a nezažili jsme to. Vážíme si vaší návštěvy. Byl jste odvážný, že jste přišel a přednášel a jsme vděčni za vaše informace.
S pozdravem, Adele Harwood

 

(Poděkování žáků Riverside School v Praze za přednášku)